Electronic Beats 2012 - reportáž

Včera jsem se konečně uzdravila z mého koncertního absťáku. Se strou (joss) jsem totiž navštívily Electronic Beats festival v pražské Arše.

Prince of Tennis, jsme nijak zvlášť netoužili vidět, tak jsme dorazily až na desátou, Když jsme přišli potkali jsme hned všechny slavnější lidi, co tam byli. Nejprve Páju Kučeru, asi nejznámějšího hudebního publicistu u nás. Zpěváka 127 stupňů, dalšího slavného publicistu Honzu Vedrala a Jiřího Buriana z Republic of Two.

Za chvíli začali hrát Grimes. Zpěvačka byla stejně ulítlá, jak v klipech a ještě kolem ní na podiu pobíhali a tančili dva ještě víc crazy kluci + jeden postarší strejda. :D Neuvěřitelné! Vůbec nevím, co to jako mělo bejt. Ani nehráli na žádné nástroje. No každopádně to byla sranda a docela svou přemírou energie dokázali nakazit i publikum. Poslechli jsme si tři první songy a pak se odebraly na pivo a sedli si na schody. Grimes ale opravdu hráli snad jen půl hodiny a tak jsme se za pár minut zase zvedali a mířili před podium, aby jsme na malého Woodkida dobře viděly.

Stejně jako Grimes skončili přesně na čas, tak Wodkid začal také přesně, žádné velké zpoždění, jak jsem očekávala. Musím pochválit organizátory akce, že to měli moc dobře zvládnuté.

No takže pan „dřevěné dítě“ zahrál všechno, co na koncertech hraje. Ty čtyři písničky, co zatím vydal + ty co ještě nevydal. Dokonce zahrál i očekávaný singl Run Boy Run. Myslím, že zní nadějně. Je takový ráznější, něco jako Iron. Všichni samozřejmě nejvíc čekali až zahraje právě jeho první singl. Nějaký kluci před náma křičeli: „Zahraj železo!“ :D

No a když to asi ve třičtvrtině koncertu přišlo, všichni hned ožili. Woodkid dal ještě nakonec delší jam session bubeníků a pobízel nás ke skákání. Jedny z nejlepších momentů celého jeho setu byly prostě ty rytmické pasáže jen s bubny. To se dalo dokonce někdy i skákat. Bohužel většina setu byla z pomalejších písniček, ale to se dalo čekat.

Každopádně to byl docela dobrý koncert, přesně takový jako jsem ho čekala.

Ale pak už přišli na řadu Whitest Boy Alive, hlavní hvězda večera, které jsem si oblíbila až teprve nedávno a naposlouchala je právě kvůli tomuto koncertu.

Whitest Boy hrajou přesně takovou hudbu, která se skvěle hodí na koncerty – takový indie funky jazz. Výborná  uvolněná záležitost dovolující nekonečné jamovací konce, sóla basáků a vyskákané pasáže.

Čekala jsem, že tahle skupina bude naživo dobrá, ale že to bude až tak skvělé jsem fakt nečekala. Dokonce jejich koncert můžu považovat za jeden z nejlepší v mém životě. A to to není nijak moje super extra oblíbená kapela, mám je spíš jen ráda.

Ale prostě, tady se lidi tak rozjeli, skákali kdy mohli, tančili zpívali. Prostě nádhera. Při takových chvílích si vždycky uvědomím, že stojí za to žít.

U jediných Whitest Boy si nakonec diváci vydupali přídavek. A stálo to za to.

Pak jsme ještě počkali na Mika Skinnera, který tu byl jen v roli dýdžeje. Musím říct, že jsem od něj čekala mnohem víc. Byl to takový docela komerční elektro-reagge-dubstep či co a ani se na to nedalo pořádně tancovat. No každpodádně jsme to, ani nevím jak, vydrželi až do konce. A skončili až ve tři ráno. Jo a ještě něco! Zpěvák Whitest Boy –  Erlend Oye, kterého můžete znát i z norského dua Kings of Convenience, potom tančil na Mika Skineera dole s ostatníma normálníma lidma! Nemohla jsem tomu věřit. Plno lidí mu samozřejmě říkalo do ucha, jak skvěle zahráli. A on se jen usmíval a tančil dál. Fakt dobrej týpek, dost spontánní na to, že je Nor.

Shrnutí:

Bylo vyprodáno a kdo tam nebyl prohloupil.

A hlavně! Když k nám ještě někdy Whitest Boy přijedou tak o tom jestli na ně zase pujdu nebudu přemýšlet ani milióntinu sekundy.

 crazy boy od Grimes :D

 Woodkid

The Whitest Boy Alive

Erlend mezi fanoušky. Ha! Kdo má takovou fotku?! Moc lidí ne.

 Mike se svým strejdou, nebo co to bylo

 Stage Diving

První video z YouTube, není moje,  ale jen se podívejte na tu atmosféru, hlavně kolem třetí minuty se to krutě rozjede
d

MÉ VIDEA