Awolnation na Jamrocku, aneb mise splněna !

Je to neuvěřitelné, před asi měsícem jsem tuhle kapelu slyšlela poprvé (v televizi v Medúze), po týdnu se do nich zbláznila a za 14 dní už je viděla live! Nikdy jsem nezažila, že by to šlo takhe rychle.

Když jsem zjistila , že budou hrát na Jamrocku, tak jsem hned soutěžila o lístky, ale kdybych je nevyhrála, tak bych prostě asi nejela, nehodilo se mi to jak finančně, tak časově. Den předtím jsem se měla vracet z náročného focení jednoho českého filmu. A těch hudebních akcí na léto bylo už nějak moc. Ale pak si tak jedno ráno jdu zase na mail, a tam! : „Gratulujeme vyhráváte vstupenku na festival Jamrock“. Já se jen musela smát. :D

Po rozhovoru s rodinou, když neměli nic proti, jsem se definitivně rozhodla, že pojedu. Na jednu noc, sama, stanovat, doprava .... říkala jsem si, že jsem asi zbláznila, ale vidět jejich zpěváka Aarona Bruna a osotaní kluky hrát naživo pro mě byla moc lákavá nabídka.

No takže, jsem ve dvě hodiny odpoledne odjela z Černého Mostu,do Žamberka, kde se koná festival Jamrock. Dorazila jsem, vyměnila vsupenky za náramky a šla si postavit stan. Na louce tady stálo asi jen tak 60 stanů bylo tu ještě plno místa. Asi je to menší festival. Úplná pohodička a klídek, to se nedá s Frequency srovnávat! :D

Šla jsem do areálu stagí, hrála tu nějaká strašná metalová kapela a stálo tady dost metaláků a černooďenců. Prostě bylo vidět, že tenhle festival je opravdu zaměřen na tvrdší muziku. Přišlo mi, že tu jsou spíš místní, pro které je tahle akce jediné pozdvižení a tak sem chodí každý rok, ať tu hraje , kdo tu hraje. :D Neuvěřitelný. To bych nemohla. Já vždycky jedu jen kvůli kapelám!

Poslechla jsem si Visací Zámek, který mám docela ráda. Pak hráli indie rockeři z Británie Young Guns. Možná znáte jejich singl Bones, který hrajou i naše rádia.

Jakmile dohráli, šla jsem si radši stoupnout před stage, protože vím, že Aaron vždy chodí k publiku a často i surfuje na lidech. Chtěla jsem být v druhé řadě, abych na něj kdyžtak dosáhla, ale přitom mohla v pohodě skákat. To se mi splnilo, byl tu jen hlouček lidí, kterým se spíš jen nechtělo odejít, než že by to byli nějací velcí fanoušci. Později jsem jen slyšela pár lidí, jak si zpívají jejich texty, tak aspoň nějací fandové tu byli! Já už myslela, že je u nás nikdo nezná.

Škvírou v plachtě jsem na okamžik zahlédla členy skupiny, jak se připravují a byl tam i Aaron! Ta blonďatá hlava se prostě nedá přehlédnout! Pak už bylo 22:45 a moderátor večera pozval na podium skupinu Awolnation!

Začali přicházet, Aaron měl na sobě šedé plátěné kalhoty, žluté botasky podobné adidas či puma a modrou bundu do námořnické stylu, jak jinak J. No vždyť byla zima. A oni jsou zvyklí na ty kalifornská vedra.

Jo  a měl zvednuté ruce a nesl nějaké rohlíky či banány :D.

Začali songem „People“ a dál hráli podle setlistu jako na jiných koncertech. Bohužel Aarona nebylo moc slyšet, ale to byla asi daň za to, že jsem byla tak ve předu.

Později si Aaron sundal tu bundu a do konce koncertu zůstal v mikině. Docela mezi songy mluvil, ale to on vždycky. Pořád jsem čekala, kdy bude serfovat nebo aspoň půjde k plotu, ale počasí tomu nepřálo, byla zima a před stagí pěkné bahýnko. Ale klávesák si na chvíli zaserfoval :D. Dokonce jsem se potom phyby snažila naznačit Aaronovi, ať jde k nám, ale nevšiml si mě. Před gospelovou slaďárnou All I Need řekl, ať se chytíme kolem ramen. :D a vytáhneme zapalovače a mobily. Mám to i natočené. Jo a v poslední, jedné z nejlepších a nejdelších písní, Knights of Shame si šel dokonce zabubnovat, to jsem ještě neviděla, že by někdy bubnoval. Možná to byl vyjímka, protože Awolnation tady končili svou evropskou tour a pak se vraceli do Ameriky. Jo jinak lidi si to chtěli užít, tak docela skákali a zpívali, to jsem ani nečekala, super!

No a pak odbyla jedenáctá a Awol dohráli. Já se už pomalu sunula pryč, trochu zklamaná, že Aaron nešel k podiu. Ale pak najednou slyším, jak moderátor říká:

„Kluci jsou teda pěkně zplavení, ale jestli budou chtít, tak se za chvíli objeví v tom stanu vedle a podepíší vám, co budete chtít.“

Já spozorněla, ale ironicky jsem si v hlavě říkala: „No jasně, to určitě, jedna z nejslavnějších amerických kapel alternativní scény tu bude dělat autogramiádu“. Přišlo mi to jako utopie. Takhle slavné kapely už nedělají autogramiády. Ale radši jsem tam zůstala, co kdyby.

U stanu , kde probíhali podepisovačky se shromáždilo tak 15 lidí. Já si říkala, „Oni tomu snad věří?!“ Pak jedna holka přinesla papírky na podpisy a mě už to začalo být divné. A pak najednou nějaké holka říká: „Vydržte, kapela za chvíli přijde, oni jen ještě něco dávají do auta“ .

Rozbušilo se mi srdce. To snad není možný, oni fakt přijdou !!!!!!!!!!  Bylo to jak ve snu! Okamžitě jsem si v angličtině začla připravovat, co jim řeknu, nastavila jsem foťák a trochu se upravila a pak najednou začali přicházet!

Sedli si na židličky do řady. Myslela jsem že se utvoří takový ta klasická fronta , bude se postupovat a každý dostane od každého člena podpis. Ale to se nějak zvrhlo a největší dav se vytvořil před Aaronem. Nechala jsem si podepsat sympatického klavesáka-surfera, který byl hned u mě. Pak jsem postupila ke kytaristovi , kterého jsem ani moc neznala. Ale přišla mi to jako slušnost si nechat podepsat od všech a né jen od Aarona. Ještě jsem tomu kytaristovi řekla „Great show“ a on řekl „Thank you“ A pak! Pak to přišlo. Posunula jsem se k Aaronovi, řekla „Hi Aaron“ on „Hi“ a začal se podepisovat, pak jsem se myslím, jako vůbec první odvážila říct: „Can I take photo with you?“ A on: „Yeah, sure“. Řekla jsem nějakým holkám, jestli nás můžou vyfotit. Aaron se naklonil přes lavici a já k němu, chytil mě kolem ramen a já jeho kolem pasu. Prostě jak se to dělá, když se fotí fanoušci s hudebníkama. A bylo to! Zážitek na celý život by na světě! To bylo porvé, kdy jsem se dotala tak blízko k nějakému vysněnému idolu. Vždycky jsem si představovala, jak skoro omdlím, zapomenu všechna anglická slovíčka a nebudu moct vydat ani hlásku, ale byla jsem docela v pohodě. Až mě to překvapilo. Taky to bylo tím, že tu bylo plno dalších holek a ty takovéhle histerické emoce neprojevovali. A taky když prostě vnímáte, jak fyzicky stojí před váma, tak vidíte, že jsou to prostě normální lidi, jako my všichni.

Pak se všichni asi ještě 10 minut fotili s dalšíma fanouškama. Jednou mi dokonce nějaká skupinka řekla, ať je vyfotím s Aarone, takže Aaron se na mě musel zase podívat! YES! :D

No a pak se najednou rozloučili. Až doma mi pak došlo, že Aaron, se nerozloučil, ani nezamával, jen prostě odešel a na podiu na konci koncertu to samý. Už začínám víc chápat tu jeho přezdívku – Awol! :D

I při tý autogramiádě se mi Aaron zdál ze všech takový až skoro introvert, mluvil tak úsečně bez emocí, ostatní kluci z kapely dělali různé srandičky před foťáky, snažili se s fanoušky ještě něco prohodit, ale Aaron ne, čím dál víc ho vnímám spíš jako přemýšlivého, inteligentního kluka, kterému opravdu záleží na tom skládat výbornou hudbu a ten kolotoč kolem ho moc nezajímá.

Dál už vám to popisovat nebuu, prostě jsem si koupila ještě nějaký jídlo a pak šla spát, kupodivu jsem i po takhle úžasném zážitku usla docela dobře, taky jsem byla pekelně unavená, z tohodle snad nejanbitějšího týdne v mém životě.

Musím říct, že mi to setkání s Aaronem začíná teprve teď docházet. :)

Stanové městečko na louce

Jediná možnost hygieny, ani sprchy tu nebyly!

Vstup do areálu stagí a fronta na náramky

Merchandising Awolnation! Triko za 400 Kč.

Vlajka myslim že za 200.

 

Visáči už jedou! (Hlavní stage)

A je to tady. Aaron vítězí. Měli to i docela blbě nasvětlené, že napodiu byla docela tma, takže fotky jsou na nic. Spíš jsem točila videa, ale tam je zase zvuk na nic.

 

 

 

 Já s panem Brunem. :)

Ten fixou je od Arona

Na minulém koncertě ve Vídni měl taky knírek a já si říkala, jestli ho bude mít i na Jamrocku, tak ho zabiju. Ale pak mi to ani nevadilo, vypadá dobře i jako "moustache man". ;-)

 ta pacička :D

Aaron na koci vyhazoval paličky, ale já se ani nesnažila to chytit, protože se bojím, že mě někdo zabije :D. Stejně to neletělo ke mě.

 

Začátek All I Need a Aaronův proslov. Jedniná písnička, která se dala točit se zvukem.










Pokračování All I Need

Autogramiáda, na konci mi tahle skupinka řekne, ať je vyfotím. :D