čtvrtek 28. února 2013

Fuckin Hell! aneb NME Awards naživo!


Táákže zážitek, na který jsem se skoro nejvíc těšila z celého mého pobytu v Londýně máme za sebou. Vrátila jsem z něho ve čtyři ráno, ale vezmeme to pěkně popořádku.
Před Troxy- divadlo, kde se mělo předávání konat, jsem dorazila už v šest, přestože se mělo pouštět až v sedm třicet. Už tu byla fronta tak dvaceti lidí, takže jsem se radši taky hned zařadila. Pak jsem čekala a čekala, pozorovala kolemdoucí lidi, kteří si vždycky asi říkali: "Co se tu děje, proč je tu taková fronta?"
A taky jsem pozorovala, jestli nezahlédnu nějakého slavného, protože hlavním vchodem neustále přicházeli nějací lidé, ale spíš to byli jen novináři. Ale jednou vyšel i Jake Bugg! :D
Pak konečně 15 minut před vpouštěním dorazila i Markéta ještě se dvěma kamarádkami a já jí mohla předat její lístek.

Za asi 20 minut se najednou za našimi zády otevřely dveře bočního vchodu a sekuriťáci začli pouštět lidi na balkon. Ha! Byly jsme přímo u toho vchodu, to jsme to vychytaly!
Hned jsme běžely nahoru, zabrat co nejlepší místa. Na balkonu jsme našly ty nejlepší sedačky s nej výhledem, ale stejně to bylo shit. Byly jsme i tak docela daleko, protože před náma bylo ještě celé velké oddělení pro VIP, kteří to měli hned u zábradlí a mohli se ze shora koukat na opíjící se hudebníky. My jsme dokonce sotva viděli na stage! Ještě než to ale začalo, mohly jsme chodit i do Vip a tak jsme využili možnosti pozorovat apoň v tuhle chvíli slavné pod námi. Byl tu Bobby Gilespie z Primal Scream, Horrors, Florence Welsh, Graham a Alex z Blur, nééé, kde nechali Damona!! :(, pak The Killers, Cribs, Johnny Marr, Keith Richards z Rolling Stones!, holka, o které jsme si celou dobu myslely, že to je Alexa Chung :D, Miles Kane, The Vaccines a samozřejmě Foals!!! Seděli tam u jednoho stolu pěkně pohromadě, na jedné straně oni a na druhé jejich přítelkyně. Tak jsme je všechny dobrou půl hodinu pozorovaly,  ale pak už to mělo začít, tak jsme se radši odebraly zpět na naše místa. Všichni kromě Aňy, fanynka snad všech, co byli pod námi a jedna z nejdrzejších holek (v dobrém slova smyslu), co jsem kdy poznala. Nikdo nás celou tu dobu nevyhazoval, co jsme tam stáli, ani nikdo nekotroloval VIP pasy, tak jsem se po pěti minutách rozhodla za Aňou vrátit. Maki a Ema zůstali nahoře.

A povedlo se! Nikdo nás ani po začátku nevyhodil! Měli jsme luxusní místa skoro hned u plotu. A ze všeho nejlíp jsme viděla na stůl Foals!
Ceremoniál začali svou písní Biffy Clyro. První cena pak byla Best Solo Artist. Fandila jsem Milesovi nebo Noelovi, ale dostala to Flo. No nezlobím se.
Nevím, jak šly ceny popořadě, takže to prostě všechno nějak okomentuju.
Best International vyhráli Killers, fuj! Fandila jsme Black Keys, ale že to dostanou zabijáci se dalo čekat, když seděli v publiku. Brandon Flowers je malej! Ha!
Best New Band bohužel nepřipadla Alt-J , ale nudným Palma Violets. Best Album dostali Maccabees!!!!!! Yes! měli tam být, ale uvízli na letišti v Chicagu, takže je poslali video pozdrav. Fuck!
A Best Track dostali Foalsssss! YES! Inhaler je prostě nejlepší a taky ho tam zahráli live. Už si ani nepamatuju, co Yannis říkal, myslim že něco o tom, kde tu píseň složil.
Danceflor Anthem Calvin Harris s Florence. Proč ne. Calvin tam nebyl, pro cenu přišla jen Florence.
Best Video Artic Monkeys. Pro cenu přišel jen bubeník. Cenu Best Music film předával ten slizoun z Mighty Boosh! :D sranda.
Best Reissue - Bluuuurrrr! Yes Graham a Alex na podiu, Yes!

No a kdo tam zahrál live?
Miles Kane s Paulem Wellerem. To bylo moc dobrý, jen Miles  hrál nějakou svou asi novou písničku, kterou vůbec neznám. Pak Foals - Inhaler. The Cribs, kteří dostali cenu za celoživotní přínos hudbě. Vůbec jsme netušla , že už jsou tak staří! Schválně si najděte nějaký jejich největší hity. You will be like:" What? Tenhle docela dobrej song zpívaj Cribs?! To jsem vůbec nevěděl/a!"Nakonec měl celkem dlouhý set Godlike Genius Johnny Marr, od kterého mě docela baví jeho nový song . Připojil se k němu i Keith richards z Rolling Stones nebo Justin Young z Vaccines. Paráda!
Při setech jednotlivých hudebníků jsem často pozorovala ostatní hudebníky pod náma. Všichni se pořád nadšeně bavili, popíjeli ty hory alkoholu, co měli na stolech, dokonce tu měl kždý připravený pizu v krabici! :D
Florence se hýbala do rytmu každé kapely, Graham a Alex byli docela potichu, Miles se pořád s někým bavil. Killers moc neřádili. Ale nejživější stůl byl kupodivu stůl Foals! :D Všichni se pořád s někým bavili a ke konci tam kytarista na jednou vystříkl šampaňský na klávestistu a pak to samý udělal i Yannis a pak i další stůl, začala skoro bitva! :D Ach ty muzikanti! :DDDDDD
Při setu Johnnyho Marra jsem dokonce zahlídla, jak se přítelkyně Yannise vrátila asi z toalety a sedla si na chvíli Yannisovi na klín a dali si pusu. Ha! Stejně nechápu proč existuje tak málo fotek rockerů s přítelkyněma, to je skrývaj tak dobře? Jo jinak ta přítelkyně byla moc hezká, jak se dalo čekat, skoro modelka, dlouhé hnědé vlasy, nebyla naštěstí o moc větší než Yannis :D. Když vše skončilo tak ho táhla za ruku, asi na afterparty.

Obecně jsem si z celé show užila vlastně to, co mě taky nejvíc nbaví i při sledování NME jen z internetu a to jsou nominace a pak vyhlášení vítěze. Tady je to ale prostě stokrát lepší. Když při každé dominaci diváci tleskaj a fandí tomu svýmu a pak když někdo vysloví vítěze a toho člověka pak reálně vidíte! K nezaplacení.
Panuje tam super atposféra , jak si všichni fanděj a gratulujou si.
Já s Annou jsme vždycky říkali, koho by jsme chtěli aby vyhrál a koho si typujem že vyhraje. Při spnění našeho přání jsme vždycky vykřikly: "JO!!"
Byl to super večer. Výborný bylo taky, že jsem měla své emoce ským sdílet. Markéta i  Anna jsou oboje velké fanynky hudby a celebrit vůbec.
Anna pořád říkala: "Fuckin hell, já chci dolů" (jako mezi hudebníky).  Její fuckin hell se stalo větou večera. Musela jsem se smát. Plánovaly jsme, jak se dostat dolů přez sekurity, ale prostě to nešlo. Přitom dolní stoly byly pod náma snad jen tři metry! Možná by se to dalo i seskočit! :D
No jo ale pak jsme to vzdaly a odešly ven před Troxy, potkaly jsme tam zpěváka ze Spektor a Anna hned přiskočila s otázkou kam míří. Oni prozradili jméno hotelu pro afterparty ale prý je to fakt jen pro pozvané a taky se nám něchtělo tahat do Soho, tak jsme šly pak do nějakého baru na pivo a skončily ve tři ráno.


 VŠECHNY NOMINACE:


Best British Band (supported by Sonos)
Winner: Biffy Clyro

Best International Band (supported by Rekorderlig)
Winner: The Killers

Best Solo Artist
Winner: Florence + The Machine

Best New Band (supported by Spotify)
Winner: Palma Violets

Best Live Band (supported by Carling)
Winner: Rolling Stones

Best Album (supported by Hoxton Gin)
Winner: The Maccabees – 'Given To The Wild'

Best Track (supported by Blackstar Amps)
Winner: Foals – 'Inhaler'

Dancefloor Anthem
Winner: Calvin Harris feat. Florence – 'Sweet Nothing'

Best Video (supported by NMEVideo.com)
Winner: Arctic Monkeys – 'R U Mine?'

Best TVShow
Winner: Fresh Meat

Best Festival (Supported by Farah Vintage)
Winner: Reading & Leeds

Best Music Film
Winner: Crossfire Hurricane

Best Reissue
Winner: Blur – '21'

Best Twitter 
Winner: Alana Haim, Haim (@babyhaim) 

Best Book 
Winner: Mike Skinner, The Story Of The Streets 

Music Moment Of The Year 
Winner: Olympics opening ceremony 

Hero Of The Year 
Winner: Barack Obama 

Villain Of The Year
Winner: Harry Styles 

Best Small Festival 
Winner: Festival No 6

Worst Band
Winner: One Direction

Best Fan Community 
Winner: Muse

Best Film 
Winner: The Hobbit: An Unexpected Journey

Hottest Man
Matt Bellamy

Hottest Woman
Amy Lee





MOJE FOTO:


FRONTA PŘED TROXY




VÝHLED Z PŮVODNÍHO MÍSTA. HROZNÝ.








VÝHLED OD PLOTU VE VIP, FLORENCE V MODRÉM







VIDÍTE TY PIZZY?!



FOALS SI JDOU PRO CENU!



ZAPOMĚLA JSEM NA ZPĚVAČKU Z CRYSTAL CASTLES



PROJEKCE




MILES A PAUL WELLER!



ANNA A ANNA




POHLED ZA NÁS




ZLEVA: EMA, MARKETA, ANNA





MOJE VIDEA



FLORENCE DOSTÁVÁ CENU






ARCTIC MONKEYS PŘEBÍRAJÍ CENU, MACCABEES VYHRÁVAJÍ DALŠÍ (To jo! když vyhrajou je moje a to neee, když nepřijdou je taky moje. :D)







JOHNNY MARR A NA KONCI JÁ!






OFFICIAL FOTO

JAKE BUGG:



MILES KANE



FOALS



HORRORS



YANNIS S NĚKÝM



FOALS TABLE



PŘED ZAČÁTKEM



MODERÁTOR RUSSEL KANE



JOHNNY MARR A VACCINES



FOALS



FOALS PŘEBÍRAJÍ RUKU



JOHNY MARR A RON WOOD. Ha! už můžu umřít. Viděla jsem někoho z Rolling Stones!



My jsme seděli tam vlevo na kraji nahoře.



The Cribs


sobota 23. února 2013

Mám lístky na NME Awards !!!

Už dávno předtím, než jsem jela do Londýna jsem plánovala, že se tu prostě musím dostat na předávání hudebních cen NME. Lístků je vždy mále a jsou hned vyprodané a hlavně nikdo nikdy moc dopředu neví, kdy se začnou prodávat. Já jsem měla to štěstí, že jsem jedno ráno šla prostě na facebook a tam byla zpráva od NME, že dnes od devíti hodin se začnou prodávat lístky. Koukla jsem na hodiny a bylo už 9:13. Okamžitě jsem klikla na odkaz a snažila se  ještě nějaký lístek získat. A povedlo se! Pak jsem dokonce ještě stihla koupit ticket i pro Markétu Matulovou (někteří znáte), která byla v tu chvíli ve škole a nemohla nic dělat.
Takže ve středu mě možná čeká jeden z nelepších dnů mého života. Těšte se na rozsáhlý report a fotky opilých hudebníků. ;-)





středa 20. února 2013

Electric Guest živě v Rough Trade - report


Nějak se to sešlo a já jsem přesně týden po Foals zamířila zase do Rough Trade, tentokrát na koncert naší celkem oblíbené kapely Electric Guest, určitě jste zaznamenali jejich letní easy-listening hit This Head I Hold, který třeba na Expresu běžel pořád.
Koncert byl zadarmo a tentokrát jsem si ani nemusela kupovat žádné jejich cd, takže jsem neváhala ani minutu.
Tentokrát jsem ale už věděla, jak to tam chodí, takže jsem se vyzbrojila teplým oblečením a dorazila před Rough Trade už o 40 minut dřív. K mému překvapení tu nejen že nebyla vůbec žádná fronta,  obchod byl navíc stále otevřený veřejnosti, nikde ani zmínka o tom, že by tu zachvíli měla hrát už celkem známá banda z Kalifornie. WTF? Říkala jsem si. Ale podium se už naštěstí připravovalo. No tak jsem si aspoň zatím prohlížela různé věcičky a plakáty, tenhle record store už znám snad nazpaměť :D. Pak jsem si ale vzpoměla, že prvních 100 návštěvníků mělo dostat jejich cd zadarmo. Nikde ale tady nikdo nic nerozdával. Pak jsem si ale u kasy všimla, že jedna holka si bere od prodavače nějakou placku a nezaplatí ji a za ní následuje hned další holka. Tak jsem hned přiskočila se slovy: "Can I have one too? " A obdržela jsem zbrusu nový singl Bait, sice jen v papírovém balení, ale stejně jsem z toho měla radost.

Pak už se ale do obchodu začalo hrnout dost lidí, tak jsem radši zamířila před "stage". (No nevím jestli té velké dřevotřískové krabici na zemi můžu říkat stage :D) Electrici přišli v sedm.
Vypadali zase tak jak vypadají. Zpěvák  Asa Taccone je docela malý, byl docela extravagantně oblečený, košile i mikina s výrazným vzorem. Hrozně se hýbal a artikuloval.
Začali samozřejmě Bait, pak Amber, Awake, nejlepší This Head I Hold, Troubleman, American Dydream fungovala naživo taky moc dobře.
Po skončení měla být ještě podepisovačka, ale jelikož do žádného z členů nejsem zamilovaná :D, ani nejsou moje nej nej kapela, tak jsem se na to vykašla a zamířila hned domů.
I když to byl zase krátký koncert, tak jsem si to užila. Zase jsem si přitom uvědomovala, jak moc miluju Londýn. 





POHLED ZA MĚ , ONI JEN VŽDYCKY ODSUNOU TY REGÁLY S CÉDÉČKAMA A TO JE VŠECHNO :D














TOHLE JE FOTKA, KTEROU SVÝM MOBILEM VYFOTIL ASA HNED NA ZAČÁTKU KONCERTU

MOJE VIDEO: AMBER LIVE



TOHLE JSEM DOSTALA ... !

sobota 16. února 2013

FOALS - recenze Holy Fire


Album, na které jsem čekala opravdu hodně dlouho, teď konečně stojí na parapetu mého okna. A obal zdobí dokonce i podpisy všech členů! (viz tento článekhttp://m-collector.blogspot.co.uk/2013/02/foals-live-v-rough-trade-reportaz.html:)
Od Holy Fire jsem měla opravdu velké očekávání, poněvadž všechny dříve vypuštěné singly byly naprosto stunning (omlouvám se, ale stává se ze mne angličanka:). Inhaler nejvíc, pak přišla My Number- taky skvělý song, pak Providence, což není singl, ale klidně by mohl být. Po prvním puštění alba jsem měla ale trochu rozpačité myšlenky. Ostatní songy mě nějak na první poslech nebavily, říkala jsem si : "Sakra ne, vždyť mě to musí bavit, vždyť jsou to přece Foals!" A čekala jsem, že písně dozrají, až na druhý poslech, to se ale bohužel nestalo. Všech sedm skladeb, které jsem předtím neznala jsem musela ohodnotit pouze dvěma hvězdičkama, kromě výborných Prelude a Late Night.
Hodnotila bych je jako něco mezi prvním a druhým albem Foals, přičemž z prvního si bere ten funky nádech a z druhého bohužel nudnost. Tyhle skladby jsou moc jednotvárné, unylé, kde je to napětí jako v Inhaler nebo My Number! Yannisi, Yannisi co mi to děláš?.
I přes to musím celkově Holy Fire hodnotit pozitivně, protože ostatní songy to zdárně dohánějí. Inhaler považuju už teď za píseň roku. U Providence miluju to jak se přidá bicí a vše se rozjede. U Prelude je skvělá ta zvláštní sci-fi vysoká kytara a Yannisova solíčka ke konci. Vždycky si vzpomenu, jak se k tomu krutě hýbal na koncertu v Rough Trade. (trochu jako Jamie Hince).
Miluju kupodivu pomalou Late Night a hlavně její text a Yannisův krásný nakřáplý zpěv, jakoby po flámu "Now I'm the last cowboy in this town.
Empty veins and my plastic, broken crown"
Takže Holy Fire dávám čtyři hvězdičky z pěti. A těším se na Foals do Roayal Albert Hall na konci března ;-)








úterý 12. února 2013

Foals live v Rough Trade - reportáž


Můj první koncert v nejlepším obchodě s deskami na světě - Rough Trade!
Tentokrát to vezmu už od kupování lístků, protože to byla taky docela divočina.
Všechny koncerty, které se konají v Rough Trade jsou zadarmo, jen si často musíte koupit k tomu cd, či singl toho interpreta, který tam hraje. Což pro mě nebyl žádný problém, jelikož jsem cédéčko Holy Fire chtěla tak jako tak, má totiž krásný obal.
Lístky se prodávali už dva týdny dopředu, ale já jsem vůbec nenašla na jejich stránkách, kde se to dá koupit. Prostě jsem myslela, že to bude jako vždy, že si jen objednám to cd a automaticky získávám lístek na gig. Ale když se pak na jejich stránkách objevila zpráva " Online wristbands sold out, there will be 100 more in the day gig selling from 8am in the shop" Tak jsem zjistila, že mi něco uteklo.
            No nic prostě jsem včera stávala v šest ráno, abych tak v půl osmé byla před Rough Trade a ukořistila jeden lístek. Myslela jsem si že budu skoro jediný blázen co kvůli "blbýmu" minikoncertu stává tak brzy, ale když jsem dorazila před obchod, vyděsila mě už tak dlouhá fronta. Po přepočítání lidí jsem se teda trochu uklidnila, protože mi vyšlo něco kolem padesátipěti. Takže ještě dost lístků zbývalo. Fronta se postupně prodlužovala, až sahala skoro až za roh další ulice. Pak nás konečně pustili dovnitř a já vítězoslvně odcházela se zbrusu novým albem s koníčky a žlutým náramkem (zdarma!).
Takže jsem nějak přečkala den plná těšení se, že konečně uvidím v současnosti mou nej a nejoblíbenější kapelu. A v pět jsem vyrazila opět směr Brick Lane (slavná ulice v Londýně, kde se Rough Trade nachází).
Dorazila jsem tak v 7:35 a už tu zas byla fronta. Myslela jsem že nás pustí dovnitř už dávno před koncertem, dyť je to normální obchod, který by měl mít v tu dobu ještě myslím otevřeno. Ale oni ne. Tak jsme tam mrzi fakt až do těch sedmi. Mezitím změnili hlavní nápis na budově na "Foals- Holy Fire- Out Now " krása :).
Jakmile nás pustili , lidi okamžitě mířili před malé podium. Já jsem stála tak tři metry od něj, fakt blízko. Foals přišli tak v 8:20. Vypadali tak, jak prostě vypadaj. Yannis měl nějaký zimní svetr s vločkami, tmavé triko, džíny a černé Nike.
Začali Prelude, pak hned My Number, potom Inhaler, Providence (ta asi nejlíp funguje naživo) a nakonec ještě Spanish Sahara, kterou zas tak nemusím, ale budiž. Yannis měl 90 procent času při zpívání zavřený oči, ale když je otevřel, tak to stálo zato. Podíval se do publika takovým tím tajemným a zároveň přihmouřeným pohledem. Naživo zpíval dobře, musím říct. Jo a jinak zas tak moc nemluvil, ale jen jednou řekl něco jako: " So we are Foals, I hope you bought our album or vinyl and enjoy it." Pak si tak oddechl a tišším hlasem řekl "Ahh, I don't know  what to say, what to do.." :D To byl hezký moment. Prostě jen řekl,  aby něco vůbec řekl. :D
Kromě toho, že jsem se většinu času dívala samozřejmě na něj, zaujal mě kupodivu i basák Walter (ten vysoký kudrnatý). Takhle naživo má docela charisma, a taky se tam nejvíc hejbal.
Jo a proč zahráli jen šest písní?
Koncerty v Rough Trade prostě bývají takhle krátké. Vždyť je to zadarmo a spíš jde o to aby lidi přišli, koupili si to cd, či vinyl a nechali si ho podepsat. ANO! ČETETE SPRÁVNĚ PODEPSAT!!!!!! Já jsem si trochu myslela, jestli tam nebude signing session, když je to vlastně jakoby křest alba. A taky že jo! Když Foals dohráli a odešli do zákulisí. Pár lidí ještě čekalo před stagí s připravenými cd a fixami. Já si říkala, no tak ještě počkám, třeba se fakt vrátí. Pak nám někdo něco řekl a všichni se začali hrnout k baru, na začátku místnosti. Tak já taky že.
řekli nám, ať uděláme frontu a tak jsme taky učinili a čekali. Řekla jsem si: "Ježiš! Tak oni snad fakt ještě přijdou! Panebože co teď? Měla jsem sice připraveno pár vět, které bych Yannisovi mohla říct a taky jsem si projistotu vzala album a fixu, ale úplně jsem nedoufala, že by to fakt mohlo vyjít!
Pak najednou periferně pozoruju že vedle mě stojí nějací dva vyšší kluci. Já se na ně otočím a najednou koukám, že je to bubeník Jack a klávesák Edwin ! "Sorry, can we go through?." říkají mě a i holkám za mnou. Tak já ustoupím a oni proklouznou přímo kolem mě na druhou stranu baru. "WHAT?" říkám si :D
O po vteřině pár centimetrů kolem mě proklouzne i Yannis a ostatní!
Tohle byl možná nejsilnější moment z celého tohoto večera. Sice jsem měla malé podpatky, ale všimla jsem si že Yannis je myslím snad i trochu menší než já! (měřím 170) :D Sakra měla jsem ustoupit trochu míň, aby se mě musel dotkout, když tu procházel. :D No nic.
S těma holkama za mnou jsme se jen na sebe podívali a začali se trochu smát tomu co se právě stalo.
            No takže už to bylo jasný. Kluci se chopili fixek a už to jelo. Já jsem byla nějakým zázrakem hodně na začátku fronty, takže jsem ani neměla moc času si něco připravit. Prostě jsem přišla před Yannise, ten byl první.
JÁ: "Hi" s úsměvem na tváři a skrývanou nervozitou.
ON: Hi , how you doin?
JÁ: Fine, thanks
ON: začal se podepisovat
JÁ: Come to the Czech Republic
ON: Něco jako že jo
JÁ: Yeah?!
ON: Yeah, We will try
JÁ: I think this album is your best
ON: Thank you!

Pak jsem se posunula dál, protože mi vždycky připadá, že je vlastně otravuju a taky se se vlastně hrozně bojím mluvit s někým kterého obdivuju a mám ho ráda.
Nechala  jsem si cd se podepsat i od ostatních a podešla dál, abych ještě chvíli mohla pozorovat Yannise, jak se podepisuje ostatním.

Celý mi to přišlo neuvěřitelný. Já mluvit s Yannisem (aneb Voldemortem), on se na mě dívat a normálně odpovídat! A ještě se dotknout mého cd!
To bylo jak ve snu. Trochu jsem teda doufala, že se s nima budem i moct vyfotit, ale nikdo se nefotil, tak jsem nechtěla být trapná. Ale jedna holka si je vyfotila na polaroid.
Ještě jsem pak cestou domů přymýšlela, jak bych se v mluvení se zpěváky mohla zdokonalit, abych z toho pak měla fakt radost. A asi bych je měla něčím , co řeknu zaujmout nebo pobavit. Tak snad příště. :)
Teď je to už za mnou a já už se jen můžu těšit na jejich proper koncert v londýnské Royal Albert Hall na konci března. Tam se to snad víc rozjede!
























VIDEO ZE SPANISH SAHARA





















Tady mám podpisy, Yannis bude pravděpodobně jeden z tech dolejších, ale už jsem zapoměla, kam se podepisoval :D.