THE XX - LUCERNA, PRAHA REPORT

The XX v Lucerně byli jako šampaňské bez bublinek

Když se tu u nás The XX zastavili před více než třemi roky, přišli na ně tenkrát jen  šťastlivci, kteří tyto nováčky už stačili objevit. Ostatní si později rvali vlasy, jakou skvělou kapelu to propásli.

Včerejší Lucerna naopak praskala ve švech, pořadatelé hlásali vyprodáno. Vhodně vybraná předkapela Mount Kimbie svými klidnými tóny rozhoupala diváky do té pravé nálady a připravili tak kobereček pro hlavní hvězdu večera.

S plazivým uvodním tónem skladby Try se pak trojice z Londýna vynořila z husté mlhy a zpěvák Oliver Sim se hned s vážným pohledem začal vlnit do rytmu, jakoby se Lucerna houpala na vodě. Když se po chvíli ujal mikrofonu, bylo jasné, že o kvalitu zvuku se dnes bát nemusíme ... slyšeli jsme každé slovo. Bez toho by to nešlo! Vždyť jejich hudba z velké části stojí na silném a výrazném vokálu. A když se pak do zpěvu přidala i Romy, začalo se teprve něco dít. Oba kolem sebe začali kroužit a hrát jakoby jeden pro druhého. Oliver stále v permanentním pohupu s výrazem sebevědomého kapitána si jen občas ulízl svůj vlasový přehoz. Pomáhal tak dotvářet to zvláštní až trochu sexuální napětí, jež mezi nimi panovalo. Mnoho jejich textů také o milostných vztazích vypráví.

Jen někdy možná bylo zábavnější pozorovat, než poslouchat.

A tím se taky dostávame k  hlavnímu mínusu celého koncertu. Většinu písní zahráli v prodloužených verzích plných elektronického jamování, a tak se občas chytlavost a krása některých písní ztratila v záplavě tanečních beatů. Například Crystalized, píseň s největším koncertním potenciálem se jaksi rozplynula. Všichni hladově čekali až se konečně přijde ta famózní kytarová linka. Ta přišla, ale jaksi se jí nedostalo takové pozornosti, jakou by si zasloužila. Jestliže hudba téhle kapely spočívá v promyšlené kombinaci tichosti a hlasitosti, pomalosti a rychlosti, tak zde to nějak nefungovalo. Chybělo tam přesně to, co dělá dobrý koncert výborným a to je husí kůže u refrénu, na který se celou tu dobu těšíte. U vystoupení XX to bylo trochu čekání na Godota. Ano vím, že nejsou nějaká rocková kapela, kde by diváci hopsali na každý tón a samozřejmě jsem klidný koncert očekávala, ale prostě nepřišlo to místo, kdy se podíváte na strop a řeknete si "jo!"

Nakonec nejlepší byly stejně místa, kde se Jamie XX opřel do svých elektro bubínků a strhnul Lucernu k houpání se do rytmu jeho dubstepových někdy dokonce hawajských rytmů, to když usedl ke svému hangu .

Setlist koncertu byl dobře vyvážený kombinací méně výrazných songů z Coexist a řekněme "šťavnatějších" písní z debutu. Po patnácti odehranýc kouscích najednou Lucernu rozzářilo velké X z překřížených laserů a trojice v černém na chvilku zmizela v zákulisí, aby se opět vrátili a završili své vystoupení královským Intrem spojeným se singlem Angels. The XX odehráli opravdu kvalitní koncert, jen byl trochu jako odstáté šampaňské. Stále chutná, jen už vás tak nepolechtá na jazyku.