FOALS - recenze Holy Fire

Album, na které jsem čekala opravdu hodně dlouho, teď konečně stojí na parapetu mého okna. A obal zdobí dokonce i podpisy všech členů! (viz tento článekhttp://m-collector.blogspot.co.uk/2013/02/foals-live-v-rough-trade-reportaz.html:)

Od Holy Fire jsem měla opravdu velké očekávání, poněvadž všechny dříve vypuštěné singly byly naprosto stunning (omlouvám se, ale stává se ze mne angličanka:). Inhaler nejvíc, pak přišla My Number- taky skvělý song, pak Providence, což není singl, ale klidně by mohl být. Po prvním puštění alba jsem měla ale trochu rozpačité myšlenky. Ostatní songy mě nějak na první poslech nebavily, říkala jsem si : "Sakra ne, vždyť mě to musí bavit, vždyť jsou to přece Foals!" A čekala jsem, že písně dozrají, až na druhý poslech, to se ale bohužel nestalo. Všech sedm skladeb, které jsem předtím neznala jsem musela ohodnotit pouze dvěma hvězdičkama, kromě výborných Prelude a Late Night.

Hodnotila bych je jako něco mezi prvním a druhým albem Foals, přičemž z prvního si bere ten funky nádech a z druhého bohužel nudnost. Tyhle skladby jsou moc jednotvárné, unylé, kde je to napětí jako v Inhaler nebo My Number! Yannisi, Yannisi co mi to děláš?.

I přes to musím celkově Holy Fire hodnotit pozitivně, protože ostatní songy to zdárně dohánějí. Inhaler považuju už teď za píseň roku. U Providence miluju to jak se přidá bicí a vše se rozjede. U Prelude je skvělá ta zvláštní sci-fi vysoká kytara a Yannisova solíčka ke konci. Vždycky si vzpomenu, jak se k tomu krutě hýbal na koncertu v Rough Trade. (trochu jako Jamie Hince).

Miluju kupodivu pomalou Late Night a hlavně její text a Yannisův krásný nakřáplý zpěv, jakoby po flámu "Now I'm the last cowboy in this town.
Empty veins and my plastic, broken crown"
Takže Holy Fire dávám čtyři hvězdičky z pěti. A těším se na Foals do Roayal Albert Hall na konci března ;-)