července 2012 | MUSIC COLLECTOR

sobota 21. července 2012

Please the Trees - čeští Black Keys

Jednou jsem se takhle koukala na Medúzu a tam pouštěli jejich vydeoklip. Docela mě to zaujalo, takový trochu blues-garrage-rock, fousáči - prostě něco jako zasněnější Black Keys. Říkala jsem si, že asi budou někde z Ohia, Alabamy nebo tak. Fakt dobrá muzika. Pak jsem po delší době zjistila, že hrajou i na United Islands, ale bohužel pozdě. Úplně jsem se vyděsila, že jsme propásli tak dobrou kapelu. Nechápala jsem jak je mohli tak rychle ulovit, někoho z Ameriky, vycházející hvězdu ...???

Ale po delším zkumání mi jedna informace úplně vyrazila dech a všechno se hned vyjasnilo....

ONI JSOU Z ČESKA !!!!!!! Byla jsem z toho nadšená, protože se tu konečně objevila kapela stoprocentně světového zvuku i image. Vůbec jsem nepoznala, že jsou z Čech a ještě z Tábora :D. Neuvěřitelný! Zdá se, že naše hudební scéna začíná zlepšovat. Jupííí. Blýská se na lepší časy!

Skupina má za sebou už dvě alba a na přelomu září a října vyjde třetí s názvem Forrest Affair. nahrávali ho během kalifornského turné s producentem Jonathanem Burnsidem, který spolupracoval třeba i s Nirvanou nebo Faith No More! Hráli dokonce na světovém veletrhu kapel South By Soutwest v texaském Austinu!

Pokud je chcete vidět live. Tak nejdřív jsou 28. července hrají v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti, pak jsou 10. srpna na Grape Festu v Piešťanech, 11. na Open Air Festivalu v Panenském Týnci. Jo a 26. září hrají konečně v Praze, ale jen leader Vácav Havelka sólo. (Ten dříve vystupoval pod pseudonymem Selfbrush a na radiu Wave moderuje pořad Natural Bridge.)

Každopádně já na ně asi taky někdu zajdu, ale nejdřív je musím víc naposlouchat :).

http://www.pleasethetrees.com/en/

BIO SKUPINY:

Původně jen bezejmenný projekt propojení dvou hudebních světů se zrodil během roku 2006 setkáním jedné z kmenových skupin pověstné táborské rockové scény, kytarových snivců a léčitelů Some Other Place a originálního písničkáře Václava Havelky, vystupujícího již od roku 1999 pod nickem selFbrush. Ambientním noisovým hudebním plochám Some Other Place chyběl vokalista a Havelka naopak již dlouho hledal kapelu, která by dokázala zahrát s patřičnou intenzitou a napětím písně, jež nastřádal do šuplíku mimo tvorbu selFbrush. Po několika společných zkouškách však vzniklo z jamování něco víc, než obě strany očekávaly. Skupina se pojmenovává Please The Trees a začíná pomalu a opatrně vystupovat na veřejnosti. Během několika měsíců si tak vybudovává zaslouženou pověst jedné z největších nadějí české indie-rockové scény.
K dnešku už Please The Trees mají za sebou úspěšná vystoupení na festivalech Eurosonic (Groningen, Holandsko), Colours of Ostrava či Music In The Park a desítkách dalších. Koncertovali například i v rámci Febio festu, Famu festu, velice důstojně si „odkroutili“ turné jako předskokani Tata Bojs. Klíčové bylo také vystoupení před hvězdami americké alternativní scény, skupinou Woven Hand, pokračovateli alt-country hrdinů 16 Horsepower na jejich prvním pražském vystoupení v Paláci Akropolis. Právě zde se mohla česká hudební veřejnost nově seznámit s ukázkami z debutového alba Lion Prayer. Koncert proběhl zároveň jako křest singlu Wrong Along/Red Sky, jenž vyšel pouze v limitované edici padesáti číslovaných kusů s originálními, ručně vyrobenými obaly talentované malířky Laďi Gažiové.
Debutové album skupiny Please The Trees s názvem Lion Prayer pak vyšlo v prosinci roku 2007 na vlastní Havelkově značce Absent Hour Records. Albu se ihned dostává nadšeného přijetí kritiky i posluchačů a vrcholem byl pak jeho koncertní křest ve vyprodaném pražském Paláci Akropolis. První náklad alba byl vyprodán dva měsíce po vydání.
Druhé, letos právě novinkové album Inlakesh je pro Please The Trees po personálních obměnách vyústěním nově nabyté sevřenosti. Po předchozí obměně za bicími (již dva roky David Koukal) a zrušení stálého postu klávesisty (odešel Dan Černý) pak v průběhu nahrávání kapelu jakožto jediný oficiálně školený muzikant obohatil baskytarista Miroslav Syrný (vystřídal Karla Sychru). Pevné jádro Please The Trees, tedy duo zpěvák-frontman, kytarista a textař Václav Havelka a kytarista Zdeněk’Zok’Kadlec zůstává samozřejmě neměnné. V roce 2010 za Davida Koukala nastupuje za bicí Jan’Sváča’Svačina.
Please The Trees na Inlakesh také ukazují, že už jsou dávno něčím jiným než na samém začátku účelovým spojením táborských postrockerů Some Other Place a Havelkova sólového one-man projektu selFbrush. Album Inlakesh zachycuje skupinu jako celistvou jednotku se zřejmým poselstvím a inspiračním zdrojem přetaveným do osobité formy. Zvonivě vzdušné kytary přemosťují vášeň pro ležérní alternativní rock mající kořeny na divokém západě a pro melancholické folkové písničkářství. Ani ne půl roku po vydání skupina začíná pracovat na novém materiálu pro další album.

Zpěvák Václav Havelka

Asi nejlepší Ear Heart

It's Not me

sobota 7. července 2012

Přežily jsme Rock for People

Tak a je to za náma. Hrozně to uteklo, ale vezmeme to pěkně popořádku.

Ve středu 3.6. jsme z Čerňáku odjížděli Studentem směrem Hradec Králové. Překvapivě už tady bylo dost „festivalových lidí“ a já si myslela, že budem jedni z mála bídáků, co jedou na Rokáč až tak pozdě.

Před čtvrtou jsme dorazily do Hradce a vydaly se k babičce a dědovi, kam jsme si daly věci. Ano. Nestanovaly jsme ve stanovém městečku, ale pěkně u babičky v té vodní elektrárně, co je na všech pohledech, s all inclusive jídlem pitím, teplou sprchou a suchou postelí J.

Na pátou jsme se vydaly na festivalový bus, který nás odvezl až na letiště. Byl narvaný k prasknutí. Po příchodu jsme si procházely areál, koupily si grepové pivo a jen tak posedávaly, před sedmou jsme šly ke Staropramen stagi, kde měli hrát Two Door Cinema Club, ale překvapivě tu nebylo moc lidí! Všichni asi ještě koukali na Subways. Jakmile ale Subways dohráli, začalo se to sem hrnout.

Tudorovci, jak jim říkáme, přišli přesně na čas a hned se pustili do práce, lidi se docela snažili zapojovat a tleskat. Bylo to dobré, ale na Frequency jsme si je užili o něco víc, ani nevím proč. Možná, že ten zpěvák Alex, nebo jak se jmenuje, by mohl víc zapojovat publikum. Oni vždy jen přijdou, odehrají , co musí a zase odejdou, to je málo. No, ale možná to bylo fakt tím, že jsem je viděly už podruhé.

Každopádně jsme odešly asi o písničku dřív, aby jsme byli blízko na vysněné Franz Ferdinand, které jsme ještě neviděly. Kdysi, když v Praze byli na Planet festivalu, tak jsem se na ně vážně chystala, ale bohužel jsme v tu dobu jeli na dovolenou, tak jsem si na ně musela počkat až do teď, ale řeknu vám, stálo to za to!

To jsem ani nečekala, kolik tady mají fanoušků. Lidi okamžitě zpávali, tleskali, skákali. Oni hráli jen hity a víte jak mají skoro všechny songy tak našláplé. No prostě Franz Ferdinand jsou vyloženě koncertní kapela a jejich vystoupení bylo suveréně nejlepší z celého Rock For People. Při jedním z největších hitů Do You Want To jsem se dokonce smála štěstím! Poslední písničky si hodně protahovali, byl z toho až takový psychedelik rock a nakonec všichni jamovali na bubny, super! Tady jsem si opravdu uvědomila, že nejlepší je chodit na koncerty indie kytarových kapel, které mají našláplé a chytlavé refrény a mají už hodně hitů.

Škoda jen, že bylo tak krátké. Po hodině se odebrali pryč, fanoušci se je snažili ještě vytleskávat, ale už přišel jen Alex Kapranos a řekl, že moc děkujou, ale že nemůžou hrát dál, protože je po nich jiná kapela. Sakra! Ani na vysněnou Ulysee a Jacqueline se nedostalo!

No tak jsme si šli koupit čínské nudle a sednout si nakopeček před Example.

A pak už zase rychle na Prodigy, ale né zas tak moc blízko, protože se obě bojíme toho zpěváka (né toho černocha) :D a tak jsme tušili, že to bude docela masakr. Debilní Prodigy ale přišli skoro o hodinu později, všichni už byli docela naštvaní a pískali. Taky jsme se tím dlouhým stáním docela unavily a pak už jsme na nějaké skákání ani neměli sílu. Na začátku to hodně jelo, dav s náma mlátil ze strany na stranu, tak jsme se radši přesunuly víc na na kraj, bylo to opravdu narváno, tělo na tělu.

No musím se přiznat, že Prodigy naživo mě nijak neoslovili, přestože mám jejich hudbu ráda. Štvaly mě jak stále blikaly ty stroboskopická světla a ten černoch se snažil překonat rekord v nejvíce vyřčených „fucking“ během vystoupení. Na ostatních už později také byla znát únava a tak se jen tak houpali.

Po vystoupení jsme se busem odebraly zpátky k babičce a unaveně zalehly.

Druhý den jsme přišly tak po páté na Lenku Dusilovou, nebylo to špatné, ale z toho vedra jsme jí spíš vnímaly tak periferně. Z Facebooku jsme bohužel zjistily, že vystoupení Refused, které sice skro neznám, ale chtěla jsem je vidět, protože jsou ze Švedska! A je to oblíbená kapela Aarona Bruna z Awolnation! Tak prý zahrají až v jednu, protože jejich bubeník se zasekl někde na letišti.

Tak jsme měli dlouhou pauzu. Šli jsme si teda sednout na kopeček před hlavní stage. Po chvíli, ale koukáme, že se už připravuje podium pro nějakou kapelu a její název je asi napsaný na bubnu. Šli jsme se radši podívat blíž a hele! THE KOOKS! Trochu jsme se vylekaly, že možná začnou v sedm místo v osm. Tak jsme zrušily naše plány, dát si ještě v klidu pizzu, koupily si radši rychlejší ovoce v kelímku a šly si radši stoupnout před stage. Překvapivě i hodinu předem tu bylo už dost fanoušků čekajících evidentně na Kooks, samí sympatiční „indie lidé“, hodně cizinci. Vůbec jsem netušila, že u nás mají tolik příznivců, před osmou tu už bylo fakt narváno. My jsem byly uprostřed, tak pět metrů od plotu.

Jakmile Luke a jeho parta přišli, okamžitě se to hrozně rozjelo, lidi skákali snad na každou písničku. To jsem fakt nečekala. Bylo to jako vždy dobré, ale když Luke začal konečeně moji vysněnou a nejoblíbenější Naive,tak po prvním refrénu se začal hrozně zvedat vítr, části podia se začaly povážlivě houpat a Kooks disko-koule s nimi. Najednou na podium vběhnul pořadatel a říká: „Lidi jděte od tý stage, žene se sem hroznej morón“ A bylo po všem! Já myslela, že ho zabiju! Zrovna to musí utnout v tom nejlepším!

Všichni začali rychle odcházet, spustila se hrozná vichřice a už i dost pršelo, ani jsme si nemohly nandat pláštěnky :D. Běžely jsme ale nevěděly, kam se schovat, do Youtube stanu by nás asi nepustili, až pak mě napadly hangáry, ale když jsme tam dorazily bylo tak už pekelně plno, musely jsme stát úplně na kraji. Dýdžejové Evropy 2 se hned přizpůsobili a hráli hodně rychlou a bubnovací písničku do rytmu bouřky. Bylo ta fakt divoké. Po chvíly už mě štvalo, jak jsme se tam mačkaly, tak jsme se vydaly schovat se do jedné z toitoiek, už jsme měli praxi z Frequency. :D Pak začali hlásit ať opustíme areál, ale pořád silně pršelo a byly blesky, tak se nám nechtělo, počkaly jsme až to ustane a pak se vydaly k východu. Jedné pořadatelky jsem se ještě zeptala, jestli bude někdo hrát, ale z její ironické odpovědi „No co myslíte?.“ jsem usoudila, že asi ne. Sakra! A to jsem se ještě těšila na Davida Kollera.

No co se dalo dělat. Cestou jsme viděly popadané Staropramen stany a velké větve. Autobusy taky nějak přestaly jezdit, tak jsme zavolaly mamce, ať pro nás radši přijede. Naštěstí vše proběhlo celkem rychle a my se z areálu vymotaly a za chvíly už seděli u televize s čajem buchtami.

Další den byl sice festival obnoven, ale my už jsme stejně nechtěly nikoho vidět, David Koller byl sice přesunut na pátek na slot po Petu Dohertym, ale zase se hnala nějaká bouřka, tak jsme to radši vzdaly.

Každopádně to byl zážitek. Ale říkali jsme si, že stejně budem radši spíš jezdit na ty největší evropské festivaly. Tam prostě celý den hraje někdo, koho chcete vidět. Na Rock For People, ikdyž je v Česku největší se prostě většinu času nudíte a čekáte na jednu dvě oblíbené kapely. Takže příště asi zase na Frequency, Hurricane, Southside, Opener nebo snad už Glasto? ;-)

See ya there.

IS IT ME? .D