Přežily jsme Rock for People

  Tak a je to za náma. Hrozně to uteklo, ale vezmeme to pěkně popořádku.

Ve středu 3.6. jsme z Čerňáku odjížděli Studentem směrem Hradec Králové. Překvapivě už tady bylo dost „festivalových lidí“ a já si myslela, že budem jedni z mála bídáků, co jedou na Rokáč až tak pozdě.

Před čtvrtou jsme dorazily do Hradce a vydaly se k babičce a dědovi, kam jsme si daly věci. Ano. Nestanovaly jsme ve stanovém městečku, ale pěkně u babičky v té vodní elektrárně, co je na všech pohledech, s all inclusive jídlem pitím, teplou sprchou a suchou postelí J.

Na pátou jsme se vydaly na festivalový bus, který nás odvezl až na letiště. Byl narvaný k prasknutí. Po příchodu jsme si procházely areál, koupily si grepové pivo a jen tak posedávaly, před sedmou jsme šly ke Staropramen stagi, kde měli hrát Two Door Cinema Club, ale překvapivě tu nebylo moc lidí! Všichni asi ještě koukali na Subways. Jakmile ale Subways dohráli, začalo se to sem hrnout.

Tudorovci, jak jim říkáme, přišli přesně na čas a hned se pustili do práce, lidi se docela snažili zapojovat a tleskat. Bylo to dobré, ale na Frequency jsme si je užili o něco víc, ani nevím proč. Možná, že ten zpěvák Alex, nebo jak se jmenuje, by mohl víc zapojovat publikum. Oni vždy jen přijdou, odehrají , co musí a zase odejdou, to je málo. No, ale možná to bylo fakt tím, že jsem je viděly už podruhé.

Každopádně jsme odešly asi o písničku dřív, aby jsme byli blízko na vysněné Franz Ferdinand, které jsme ještě neviděly. Kdysi, když v Praze byli na Planet festivalu, tak jsem se na ně vážně chystala, ale bohužel jsme v tu dobu jeli na dovolenou, tak jsem si na ně musela počkat až do teď, ale řeknu vám, stálo to za to!

To jsem ani nečekala, kolik tady mají fanoušků. Lidi okamžitě zpávali, tleskali, skákali.  Oni hráli jen hity a víte jak mají skoro všechny songy tak našláplé. No prostě Franz Ferdinand jsou vyloženě koncertní kapela a jejich vystoupení bylo suveréně nejlepší z celého Rock For People. Při jedním z největších hitů Do You Want To  jsem se dokonce smála štěstím! Poslední písničky si hodně protahovali, byl z toho až takový psychedelik rock a nakonec všichni jamovali na bubny, super! Tady jsem si opravdu uvědomila, že nejlepší je chodit na koncerty indie kytarových kapel, které mají našláplé a chytlavé refrény a mají už hodně hitů.

Škoda jen, že bylo tak krátké. Po hodině se odebrali pryč, fanoušci se je snažili ještě vytleskávat, ale už přišel jen Alex Kapranos a řekl, že moc děkujou, ale že nemůžou hrát dál, protože je po nich jiná kapela. Sakra! Ani na vysněnou Ulysee a Jacqueline se nedostalo!

No tak jsme si šli koupit čínské nudle a sednout si nakopeček před Example.

A pak už zase rychle na Prodigy, ale né zas tak moc blízko, protože se obě bojíme toho zpěváka (né toho černocha) :D a tak jsme tušili, že to bude docela masakr. Debilní Prodigy ale přišli skoro o hodinu později, všichni už byli docela naštvaní a pískali. Taky jsme se tím dlouhým stáním docela unavily a pak už jsme na nějaké skákání ani neměli sílu. Na začátku to hodně jelo, dav s náma mlátil ze strany na stranu, tak jsme se radši přesunuly víc na na kraj, bylo to opravdu narváno, tělo na tělu.

No musím se přiznat, že Prodigy naživo mě nijak neoslovili, přestože mám jejich hudbu ráda. Štvaly mě jak stále blikaly ty stroboskopická světla a ten černoch se snažil překonat rekord v nejvíce vyřčených „fucking“ během vystoupení. Na ostatních už později také byla znát únava a tak se jen tak houpali.

Po vystoupení jsme se busem odebraly zpátky k babičce a unaveně zalehly.

Druhý den jsme přišly tak po páté na Lenku Dusilovou, nebylo to špatné, ale z toho vedra jsme jí spíš vnímaly tak periferně. Z Facebooku jsme bohužel zjistily, že vystoupení Refused, které sice skro neznám, ale chtěla jsem je vidět, protože jsou ze Švedska! A je to oblíbená kapela Aarona Bruna z Awolnation! Tak prý zahrají až v jednu, protože jejich bubeník se zasekl někde na letišti.

Tak jsme měli dlouhou pauzu. Šli jsme si teda sednout na kopeček před hlavní stage. Po chvíli, ale koukáme, že se už připravuje podium pro nějakou kapelu a její název je asi napsaný na bubnu. Šli jsme se radši podívat blíž a hele! THE KOOKS! Trochu jsme se vylekaly, že možná začnou v sedm místo v osm. Tak jsme zrušily naše plány, dát si ještě v klidu pizzu, koupily si radši rychlejší ovoce v kelímku a šly si radši stoupnout před stage. Překvapivě i hodinu předem tu bylo už dost fanoušků čekajících evidentně na Kooks, samí sympatiční „indie lidé“, hodně cizinci. Vůbec jsem netušila, že u nás mají tolik příznivců, před osmou tu už bylo fakt narváno. My jsem byly uprostřed, tak pět metrů od plotu.

Jakmile Luke a jeho parta přišli, okamžitě se to hrozně rozjelo, lidi skákali snad na každou písničku. To jsem fakt nečekala. Bylo to jako vždy dobré, ale když Luke začal konečeně moji vysněnou a nejoblíbenější Naive,tak po prvním refrénu se začal hrozně zvedat vítr, části podia se začaly povážlivě houpat a Kooks disko-koule s nimi. Najednou na podium vběhnul pořadatel a říká: „Lidi jděte od tý stage, žene se sem hroznej morón“ A bylo po všem! Já myslela, že ho zabiju! Zrovna to musí utnout v tom nejlepším!

Všichni začali rychle odcházet, spustila se hrozná vichřice a už i dost pršelo, ani jsme si nemohly nandat pláštěnky :D. Běžely jsme  ale nevěděly, kam se schovat, do Youtube stanu by nás asi nepustili, až pak mě napadly hangáry, ale když jsme tam dorazily bylo tak už pekelně plno, musely jsme stát úplně na kraji. Dýdžejové Evropy 2 se hned přizpůsobili a hráli hodně rychlou a bubnovací písničku do rytmu bouřky. Bylo ta fakt divoké. Po chvíly už mě štvalo, jak jsme se tam mačkaly, tak jsme se vydaly schovat se do jedné z toitoiek, už jsme měli praxi z Frequency. :D Pak začali hlásit ať opustíme areál, ale pořád silně pršelo a byly blesky, tak se nám nechtělo, počkaly jsme až to ustane a pak se vydaly k východu. Jedné pořadatelky jsem se ještě zeptala, jestli bude někdo hrát, ale z její ironické odpovědi „No co myslíte?.“ jsem usoudila, že asi ne. Sakra! A to jsem se ještě těšila na Davida Kollera.

No co se dalo dělat. Cestou jsme viděly popadané Staropramen stany a velké větve. Autobusy taky nějak přestaly jezdit, tak jsme zavolaly mamce, ať pro nás radši přijede. Naštěstí vše proběhlo celkem rychle a my se z areálu vymotaly a za chvíly už seděli u televize s čajem buchtami. 

Další den byl sice festival obnoven, ale my už jsme stejně nechtěly nikoho vidět, David Koller byl sice přesunut na pátek na slot po Petu Dohertym, ale zase se hnala nějaká bouřka, tak jsme to radši vzdaly.

Každopádně to byl zážitek. Ale říkali jsme si, že stejně budem radši spíš jezdit na ty největší evropské festivaly. Tam prostě celý den hraje někdo, koho chcete vidět. Na Rock For People,  ikdyž je v Česku největší se prostě většinu času nudíte a čekáte na jednu dvě oblíbené kapely. Takže příště asi zase na Frequency, Hurricane, Southside, Opener nebo snad už Glasto? ;-)

See ya there.

IS IT ME? .D

Sestra

 Kluci ušatí

Franz Ferdinand měli skvělé retro bedny a samotného jmenovce na pozadí. :)

Alex Kapranos byl tentokrát jako "mustache-man" Pěkně nás rozesmál, když přišel.

 Bubenická jam-session

Prodigy (not my photos!)

d

Na ně se přišlo podívat nejvíc lidí!

DRUHÝ DEN:

 

YouTube stage a Lenka Dusilová

Proluka po Refused.

A je to tady!

 Luke Pritchard měl evidentně hodně fanynnek ... i fanoušků :D

Mé video

Tady je chvíle, kterou si nepřál nikdo z nás:

 
Ještě jsem si vypůjčila něčí video, které dobře zachycuje tu atmosféru. Je slyšet, jak Kooks v dáli hrají Naive a pak to přijde ...

 Zmoklí v hangáru

Kalamitka