HOW I MET THE KILLS

-->

Kills měli ve středu podepisování nové knihy s fotokama Kennetha Capella, který je fotil na jejich tour. Konalo se to v centru Londýna v obchodě Mark Jakobs.

Přišla jsem tam v pět, kdy to mělo začínat a už z dálky jsem viděla, že z obchodu vede dlouhá fronta mladých, dobře oblečených lidí – fanoušků Kills.

Stoupla jsem si tam a nemohla uvěřit tomu, co dělám. Kolem chodili lidi, dívali se na nás a ptali se, co se tu dneska koná.

Když jsem se posunula dovnitř obchodu, mohla jsem si hned vzít jednu knížku na podpis, ale později jsem ji musela u kasy zaplatit. Stála 30 liber, což ještě jde. Fotky jsou moc pěkný a já jako fotograf mám tak dvojité potěšení – super fotky super kapely.

Jo ještě tam nabízeli šampaňské. Při čekání jsem si prohlížela okolní zboží a musím říct, že bych si vybrala snad všechno. Asi se stanu fanoušekem Marka Jakobse. Hrála tu taky ta nejlepší hudba jako Joy Divison, MIA, Kills samozřejmě   a tak. Asi po hodině a půl čekání jsem se konečně posunula dolů, kde se prodávají knížky. U stolu tam seděli Alison, Jamie a ještě nějaký chlápek, myslela jsem , že patří taky do kapely, až pak, když jsem se doma vala na ty podpisy, mi došlo, že to byl ten fotograf. :D

No . Takže pak jsem najednou přišla na řadu já. Přišla jsem s otevřenou knížkou nejdřív k Alison a řekla „Hello Alison“. Ona se začala podepisovat a říkat „Hi, How are you?“ já jsem řekla myslím „Good, thanks. I am from Prague, Czech Republic.“

Jamie řekl “ Czech Republic! „ :D  a podepsal se taky. Nevím proč mě v tu chvíli třeba nenapadlo ještě dodat, jestli k nám někdy přijedou. Pak se podepsal i fotograf a já řekla. „Can I take photo with you?“ (řekla jsem tuhle větu podruhé v životě a hned jen po čtyřech měsících! :D) Oni řekli myslím: „Yeah“ moc si nepamatuju, jak jsem byla nervozni :D. iPhone jsem dala té paní, co měla na starosti focení, stoupla jsem si za Jamieho a Alison a paní pořídila dvě fotky. Škoda jen, že jsme se nemohli vyfotit normálně ve stoje a obejmout se :D. No ale takhle se fotili všichni.

Jamie se pak na mě otočil a řekl „Thank you, bye. A já řekla to samé a bylo po všem. Zážitek na celý život! Jamie měl nějaké nové tetování na ruce a byl hrozně opálený, vypadal jak cikánský kočovník. :D

 

STĚHUJU SE DO LONDÝNA !

Dnes odlétám na devíti měsíční stáž na Middlesex University na severu Londýna. To že pojedu na stáž právě do hlavního města Británie bylo rozhodnuto už při minutách jeho návštěvy před třemi lety.
Budu tam studovat fotografii, stejně jako na Famu. Ale nejen to! Taky si budu užívat moje nejoblíbenější město na světě, chodit na koncerty, premiéry filmů, sledovat Never Mind The Buzzcocks a Mighty Boosh a tak dále.
Zrovna zítra je podepisovačka The Kills v nějakém knihkupectví :D.
No takže čekejte nával spoustu zajímavých článků, možná nejen hudebních.

Take care, Anna  ;-)

Nominace na letošní Mercury Prize

Nedávno byly ohlášeni nominovaní na asi nejprestižnější hudební ceny v Británii. Je tu Alt-J , jehož jedna písnička mě velmi zaujala na výborném francouzkém rádiu Super 8. Jsou to čtyři mladí kluci z Leedsu,  s podobnou imagí jako Hot Chip. Zpěvák má hlas jak nějaký černoch , ale není. Pusťte si jejich singl Breezblocks níže. Určitě neprohloupíte. Pak je tu Ben Howard z Londýna, má zajímavý hlas, taky trochu jak černoch :D. Ale na mě jsou jeho písničky moc unylý, ale nejsou úplně špatný. Já tyhle akusťáky nemusím. Štěstí měli i psychedelici Django Django z Edinburghu (které má rád můj kamarád Vojta), taky jsem je párkrát slyšela v rádiu a docela mě zaujali. Překvapila mě nominace Plan B za jeho soundtrack ke svému filmu Ill Manors. Právě ho poslouchám, není tak úžasný jako první album, ale je taky moc dobrý. Naprosto souhlasím s nominací The Maccabees, kterým se letošní album hrozně povedlo. Psychedelické ale zároveň hodně rytmické songy jako Pelican nebo Feel To Follow nemají konkurenci. Hrozně se mi líbí, jak všechny jejich písně ke konci gradují. Výhru bych nejvíc přála jim. Další nominované už tak neznám, ale ať si na stránkách Mercury Prize pustíte kohokoli, tak je to dobrý. Prostě jejich porotci umí vybírat. Já osobně bych tam jen ještě zařadila Big Pink nebo Noela Gallaghera.

VYHLÁŠENÍ BUDE 1. LISTOPADU !

http://www.mercuryprize.com/aoty/index.php

NOMINACE:

• Alt-J – An Awesome Wave
• Ben Howard – Every Kingdo
• Django Django – Django Django
• Field Music – Plumb
• Richard Hawley – Standing at the Sky's Edge
• Michael Kiwanuka – Home Again
• Lianne La Havas – Is Your Love Big Enough?
• Sam Lee – Ground of its Own
• The Maccabees – Given to the Wild
• Plan B – ill Manors
• Roller Trio – Roller Trio
• Jessie Ware – Devotion

ALT-J - BREEZEBLOCKS

DJANGO DJANGO - DEAFULT

THE MACCABEES - PELICAN






PLAN B -DEEPEST SHAME
(možná ještě lepší Lost My Way, ale ta má jen klip z tour)
  

Recenze The XX - Coexist

Čtyři roky veřejnost čekala na další album kritiky oslavovaných The XX. Vyhráli Mercury Prize a já jejich dubotové album také považuju za výborné a přelomové dílo v součané hudbě.

Proto jsem těšila i na to druhé. The XX už předem dali vědět, že nebudou s nahráváním pospíchat a radši to udělají kvalitně.

Bohužel ani dlouhá doba přípravy jim nepomohla, aby překonali svůj debut.

Naopak klesli o několik příček níže. Je to asi nějaké prokletí, že začínajcí kapely dělají své první album s jakousi nadšeností a volností a proto se téměř vždy povede. Potom už jsou ale semleti šoubyznysem a pod tlakem velkého očekávání a už nedokážou na svůj úspěch navázat.

Potěšilo mě, že si The XX zachovali stejný osobitý styl minimalistických melodií. Pouze dva nebo jeden nástroj. Už tu ale chybí nějaký zapamatovatelný rytmus, vzrušení, gradování.

Vše splývá do jednoho dlouhého songu, jedné dlouhé nálady a né písně.

Pár písní s výraznějším elektronickým rytmem si ještě zapamatujete a jsou to ty nejlepší, ale většina jen pouze na dvě hvězdičky z pěti. Album je dobré spíše k práci, určitě ale chválím krásný zpěv Romy a Olivera.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 

1. Angels 2:51  ***  (první singl)
2. Chained 2:47  **  (druhý singl)
3. Fiction 2:56 **
4. Try 3:15 **
5. Reunion 3:57 ***
6. Sunset 3:38  **
7. Missing 3:33 **
8. Tides 3:01 ***
9. Unfold 3:02 **
10. Swept Away 4:59 ***
11. Our Song 3:13 **

Pár dobrých songů od Stereophonics

-->

Tuhle asi nejznámější kapelu z Walesu často poslouchám na Expresu. Je to sice popík, ale celkem kvalitní. Vždycky se mi líbil jejich hit Dakota, ale nikdy jsem si od nich nic nestáhla. Až teď nedávno jsem slyšela ještě Maybe Tommorow a řekla jsem si, že zkusím alespoň jejich bestofku. Většinou jsou na mě opravdu moc popový a klasický, ale pár písniček,  viz níže, stojí určitě za to.

Ještě předtím si ale o nich shrňme pár základních informací.

Stereophonics se dali dohromady v roce 1992, takže už hrají úctyhodných 19 let. Za tu dobu se z nich stala celkem úspěšná kapela se stálým místem na britské popové scéně. I když začátky neměli jednoduché, nahrávací společnosti je odmítaly až v roce 1996 si jich na koncertě zaujlai manažera jiné kapely, která tam také hrála, a tak s ním uzavřeli spojenectví. A v květnu jako první kapela vůbec podepsali smlouvu s nově vzniklým nahrávacím labelem V2, které založil známý dobrodruh Richard Branson. Také v té době odebrali ze svého názvu předponu The a zůstali jen Stereophonics. Ten název pochází ze jména firmy na výrobu nahrávacích zařízení bubeníkova otce. Nutno podotknout, že bubeník Stuart Cable byl v roce 2003 vyhozen z kapely, protože se jí dostatečně nevěnoval, nedorazil na některé koncerty a zkoužky.

Píseň Mr. Writer, ze třetího alba, vypovídá o kritikovi, který nespravedlivě potopil jejich jedno album. Skupina vydala už sedm alb a poslední se chystá na tento rok. Zpěvák Kelly Jones ještě v roce 2007 vydal solo album s písněmi pojmenovanými jen podle ženských jmen.Stereophonics také hráli k doprovodnému koncertu u zahájení Olympijských her v Londýně jako zástupci Walesu.

http://www.stereophonics.com/

Asi nejznámější song Dakota. Suprově jede a proto se skvěle hodí do auta.

Maybe Tommorow je moc krásná do maličkosti dotažená a kompatní píseň. Hezké jsou i akustické verze.

Superman je konečně jeden z jejich mála opravdu řízných songů. Kelly Jones tam má takový vyšší sex hlas. Připomíná mi Feel Just Like It Should od Jamiroquai.

Have A Nice Day je klasika, určitě jste už někde slyšeli. Kelly Jones je tady ještě mladý a vypadá docela pekelně, ta mezera mezi zubama :D. Ale teď už uzrál a je z něho docela hezký chlap.

 You Are My Star je povedný rytmický  song s  výborným textem v refrénu. You're my Sunday, make my Monday come alive Just like Tuesday, you're a new day, wakes me up Wednesday's raining, Thursday's yearning Friday nights Then it all ends at the weekend, you're my star. ...

 

Zplepšete si náladu s Bombay Bicycle Club

Tuhle kapelu už znám dlouho, když je slyším v rádiu či televizi, tak je nikdy nepřepnu, ale taky jsem z nich nikdy nebyla unešená. Jsou až příliš unylí a na mě pomalí.
Až na jejich poslední singl Shuffle. Výrazný klávesový rytmus a pohodový zpěv.
Tenhle song vám rozdně zvedne náladu. Ale chce to alespoň dva poslechy než mu přijdete na chuť. Jak píše jeden komentátor na Youtube, nejlepší je tenhle song poslouchat ráno, když se vám sluneční paprsky derou oknem do pokoje.

Jinak Bombay Bicycle Club jsou ze severního Londýna (Crouch Endu). Potklali se v patnácti na škole. Tam taky založili kapelu ještě s podstatně horším názvem The Canals :D.
Do povědomí širšího publika se dostali v roce 2006, kdy vyhráli  soutěž "Road to V" a zahráli si tak na slavném V festivalu. Nedávno, 26. srpna vydali své třetí album Different Kind f Fix, z něhož je i následující Shuffle...

Zpěvák Jack Steadman je moc sympatický a při zpívání se pořád usmívá.