FOALS - ROYAL ALBERT HALL - REPORTÁŽ

ČAJ O PÁTÉ S FOALS

Ve čtvrtek 28. března se v londýnské Royal Albert Hall konaly hned dva koncerty Foals. Jeden klasický večerní a pak matinee show v pozdním odpoledni.

Producenti pravděpodobně nenašli jiný volný termín pro druhou show, tak to vyřešili takto nezvykle. I sám lídr kapely Yannnis Philippakis se na svém twitteru ptal, jestli jsou opravdu první kapelou, která tu má dvě show v jednom dni.

Já a sestra jsme měly lístky na odpolední show.

Dorazily jsme na místo o něco dřív, s očekáváním huge fronty, ale nic takového se překvapivě nekonalo. Obešly jsme na průzkum situace celou halu kolem dokola, až jsme nakonec dorazily k našemu vstupu číslo jedna. Najednou koukáme, že pár metrů od nás stojí nějaký malý muž v honácké bundě a pokuřuje. Ano je to sám Yannis Phillipakis! Zdá se to neuvěřitelné, ale kousíček za kulatým rohem Albert Hall stojí fronta asi dvaceti jeho velkých fanoušků, ale ty jakoby nic. Pravděpodobně ho nevidí. Naprosto surealistická situace.

My po chvíli váhání vyrážíme k němu. Už se s ním fotí nějací kluci, tak se taky odhodláme a já mu říkám: "Can we take photo with you?" On na to: "Yeah, of course". Tak si vedle něho obě stoupnem, on se nás chytí za pas. Ha! a nějakému chlápkovi dáme foťák, ať nás vyfotí. Já pak ještě Yannisovi řeknu: "We are looking forward to the show" a on:" Yeah It's gonna be massive". My se pak radši vzdálíme. Yannis ještě dokouří a už zase mizí ve stage doors. Poté se konečně zařazujeme do fronty a naše mozky nemůžou pobrat, co se právě stalo. Pořád si to přemýláme v hlavě a nebavíme se o ničem jiném.

Pak už ale začínají vpouštět do arény. Odložíme věci do šatny a míříme rovnou blízko před stage a už jen čekáme. Královská hala prince Alberta je opravdu krásná z venku a ještě krásnější zevnitř. Opravdu majestátní místo pro hlavní koncert celé tour. Než se ale stačíme rozkoukat už přichází dánská předkapela Efterklang, s jejich hudbou, která se nedá slovy identifikovat. Každopádně je to příjemně strávené čekání na hlavní hvězdu večera.

Hříbata přicházejí na čas. Začínají jak jinak než výbornou Prelude, následuje svižná Ballons z prvního alba a to už se dav rozehřívá, jakmile začne refrén, všichni zástupci mužské rasy kolem nás začnou skákat jak klokani. Jsme okamžitě odsunuté davem až na kraj mosh-pitu. Tak toto jsme opravdu nečekaly, je to skoro jak na metalovém koncertě. Nakonec místo přesně na kraji mosh-pitu, zdá se býti ideální. Můžeme skákat s nimi a zároveň nezemřít.

Foals pokračují set písní Olympic Airways, dalším singlem z jejich debutu.

A pak už se ozývá ta známá funky kytara na začátku My Number a dav zase šílí.

Poté konečně odpočinek při pomalejší Bad Habit, která nechá vyniknout nadpozemské akustice téhle koncertní síně. Je slyšet každý nástroj i Yannisovo každé slovo. Musím říct, že už jsem zažila hodně koncertů, ale žádný s tak čistým zvukem.

Foals pak pokračují emotivní Blue Blood, při níž zas obyvatelé mosh-pitu chytají druhou mízu.

Následuje Milk and Black Spiders a nejnovější singl Late Night, když Yannis začne do ticha zpívat první slova, tak skoro cítím husí kůži. A to samé u následující Providence, kluci uprostřed v publiku si dokonce začínají dělat svůj program a formují se do kruhu, ve kterém při prvních tónech refrénu začínají tancovat nějaké africké tance.

Ale pak už následuje zasloužený odpočinek v podobě klidné Spanish Sahara.

Efektní zelené lasery prořezává hustá mlha a diváci před podiem si sami od sebe sedají. Nám se tak otevírá dokonalý pohled na stage, kde konečně vidíme Yannise od hlavy až k patě. Dokonalá atmosféra.

Vše zase rozproudí první bubny z Red Socks Pugie a podobná Electric Bloom, při níž Yannis bouchá do svého bubínku div ho neprotrhne.Dokonce se odvážně vydává do publika, jež ho unáší na svých vlnách kdoví kam.

Po pár minutách se ale kupodivu živý vrací zpět, ke svému bubínku.

Následuje mini přestávka a pak už se kapela vrací zahrát instrumentální Moon na jejíž konci se Yannis publika třikrát zeptá "Are you ready?" Všichni už tuší, co bude následovat. Royal Albert Hall vybuchuje při Inhaler.

Celý set pak ukončuje svižná Two Steps, Twice a všichni kolem nás zpívají s Yannisem: "Pa-pá, pa pa pa dáááá....."

Naše obavy, že matinee koncert bude spíš takový odpolední dýchánek se naprosto rozplynuly. Byla to stoprocentní show se vším všudy a kapela do toho dala všechno. Naopak vystoupení Foals v Royal Albert Hall považuju za jeden z nejlepších koncertů mého života. Né nadarmo se o nich říká, že jsou skvělou kapelou naživo. Ale také to bylo epickou atmosférou Royal Albert Hall, skvělou akustikou a hlavně tím, co dělá dobrý koncert dobrým, a to je diváci. Diváci se skvělou náladou, kteří si chtějí užít každičkou chvíli tohoto vzácného dne. A britští fanoušci jsou v tomto ohledu těmi nejlepšími.