Nová anketa!

KOHO BYSTE CHTĚLI, ABY K NÁM PŘIJEL ZAHRÁT KONCERT?
VYBRALA JSEM JEN KAPELY, KTERÉ V POSLEDNÍ DOBĚ NĚCO VYDALY.
TO PRVNÍ JE ALT-J, OMLOUVÁM SE, ALE TA STATISTIKA NEJDE MOC UPRAVOVAT.
ANKETU NAJDETE POD ČTENÁŘEMA VPRAVO. :)

DEPECHE MODE- DELTA MACHINE RECENZE

Na třinácté album depešáků jsem jako na každé jiné těšila už dlouho dopředu.

Avšak první až moc romantický singl Heaven mě trochu zklamal. Takže do Delta Machine jsem už pak nevkládala takové naděje a kritiky nebyly rovněž moc pozitivní.

Po prvním poslechu jsem ale s překvapením usínala s pocitem, že tohle album je dobrý! Nejvíc mě zaujala Gahanova píseň Should Be Higher s tím muslimským podkresem nebo agresivní Angel. U Secret End jsem poprvé jen ustrnula zírat do mého iTunes a nemohla uvěřit, že slyším tak úžasnou hudbu. Je  udělaná podobným stylem jako Wrong z minulého alba, valí se na vás jako silná vlna plná zvuků a hlasů. Jediný song, který zpívá Martin - The Child Inside, je také moc příjemným kouskem alba. Je to vždycky osvěžení, když kapela má dva zpěváky a oba zpívají výborně. Druhý už rychlejší singl Soothe My Soul se také moc povedl, takový popovější.

Avšak album obsahuje ještě dalších sedm songů, které jsou jednoznačně zajímavé, ale prostě mě nějak nebaví. Delta Machine absolutně postrádá takový ten chyták na první poslech, jasný singl, který vás bude bavit a při koncertu na něj budete celou dobu s těšením čekat.

Trochu má k tomu potenciál již zmíněná Soothe My Soul, Should Be Higher nebo Angel, ale stejně vás to pořád neposadí na zadek jako když Depeche Mode posouvali hranice hudby s Wrong.

Deleta Machine rozhodně není špatné album, je překvapivě úplně jiná než slibuje první singl Heaven. Hodně alternativní, industriální, minimalistická. Baví mě, že si DM udělali naprosto svoje album a vykašlali se na to , co budou říkat fanoušci nebo kritici. No taky na tohle riskování mají nahrabaíno dostatečně dost peněz za svoji předchozí alba.

Delta Machine drží pěkně pohoromadě. bude to výborná deska do auta s kvalitní zvukovou technikou, kde můžete nechat vyniknout všem zvukům a cesta vám bude příjemně ubýhat, ale že byste se při tom poklepávali do volantu a řvali společně s Gahanem, to opravdu ne.

FOALS - ROYAL ALBERT HALL - REPORTÁŽ

ČAJ O PÁTÉ S FOALS

            Ve čtvrtek 28. března se v londýnské Royal Albert Hall konaly hned dva koncerty Foals. Jeden klasický večerní a pak matinee show v pozdním odpoledni.

Producenti pravděpodobně nenašli jiný volný termín pro druhou show, tak to vyřešili takto nezvykle. I sám lídr kapely Yannnis Philippakis se na svém twitteru ptal, jestli jsou opravdu první kapelou, která tu má dvě show v jednom dni.

Já a sestra jsme měly lístky na odpolední show.

            Dorazily jsme na místo o něco dřív, s očekáváním huge fronty, ale nic takového se překvapivě nekonalo. Obešly jsme na průzkum situace celou halu kolem dokola, až jsme nakonec dorazily k našemu vstupu číslo jedna. Najednou koukáme, že pár metrů od nás stojí nějaký malý muž v honácké bundě a pokuřuje. Ano je to sám Yannis Phillipakis! Zdá se to neuvěřitelné, ale kousíček za kulatým rohem Albert Hall stojí fronta asi dvaceti jeho velkých fanoušků, ale ty jakoby nic. Pravděpodobně ho nevidí. Naprosto surealistická situace.

My po chvíli váhání vyrážíme k němu. Už se s ním fotí nějací kluci, tak se taky odhodláme a já mu říkám: "Can we take photo with you?" On na to: "Yeah, of course". Tak si vedle něho obě stoupnem, on se nás chytí za pas. Ha! a nějakému chlápkovi dáme foťák, ať nás vyfotí. Já pak ještě Yannisovi řeknu: "We are looking forward to the show" a on:" Yeah It's gonna be massive". My se pak radši vzdálíme. Yannis ještě dokouří a už zase mizí ve stage doors. Poté se konečně zařazujeme do fronty a naše mozky nemůžou pobrat, co se právě stalo. Pořád si to přemýláme v hlavě a nebavíme se o ničem jiném.

Pak už ale začínají vpouštět do arény. Odložíme věci do šatny a míříme rovnou blízko před stage a už jen čekáme. Královská hala prince Alberta je opravdu krásná z venku a ještě krásnější zevnitř. Opravdu majestátní místo pro hlavní koncert celé tour. Než se ale stačíme rozkoukat už přichází dánská předkapela Efterklang, s jejich hudbou, která se nedá slovy identifikovat. Každopádně je to příjemně strávené čekání na hlavní hvězdu večera.

            Hříbata přicházejí na čas. Začínají jak jinak než výbornou Prelude, následuje svižná Ballons z prvního alba a to už se dav rozehřívá, jakmile začne refrén, všichni zástupci mužské rasy kolem nás začnou skákat jak klokani. Jsme okamžitě odsunuté davem až na kraj mosh-pitu. Tak toto jsme opravdu nečekaly, je to skoro jak na metalovém koncertě. Nakonec místo přesně na kraji mosh-pitu, zdá se býti ideální. Můžeme skákat s nimi a zároveň nezemřít.

Foals pokračují set písní Olympic Airways, dalším singlem z jejich debutu.

A pak už  se ozývá ta známá funky kytara na začátku My Number a dav zase šílí.

Poté konečně odpočinek při pomalejší Bad Habit, která nechá vyniknout nadpozemské akustice téhle koncertní síně. Je slyšet každý nástroj i Yannisovo každé slovo. Musím říct, že už jsem zažila hodně koncertů, ale žádný s tak čistým zvukem.

Foals pak pokračují emotivní Blue Blood, při níž zas obyvatelé mosh-pitu chytají druhou mízu.

Následuje Milk and Black Spiders a nejnovější singl Late Night, když Yannis začne do ticha zpívat první slova, tak skoro cítím husí kůži. A to samé u následující Providence, kluci uprostřed v publiku si dokonce začínají dělat svůj program a formují se do kruhu, ve kterém při prvních tónech refrénu začínají tancovat nějaké africké tance.

Ale pak už následuje zasloužený odpočinek v podobě klidné Spanish Sahara.

Efektní zelené lasery prořezává hustá mlha a diváci před podiem si sami od sebe sedají. Nám se tak otevírá dokonalý pohled na stage, kde konečně vidíme Yannise od hlavy až k patě. Dokonalá atmosféra.

Vše zase rozproudí první bubny z Red Socks Pugie a podobná Electric Bloom, při níž Yannis bouchá do svého bubínku div ho neprotrhne.Dokonce se odvážně vydává do publika, jež ho unáší na svých vlnách kdoví kam.

Po pár minutách se ale kupodivu živý vrací zpět, ke svému bubínku.

Následuje mini přestávka a pak už se kapela vrací zahrát instrumentální Moon na jejíž konci se Yannis publika třikrát zeptá "Are you ready?" Všichni už tuší, co bude následovat. Royal Albert Hall vybuchuje při Inhaler.

Celý set pak ukončuje svižná Two Steps, Twice a všichni kolem nás zpívají s Yannisem:  "Pa-pá, pa pa pa dáááá....."

            Naše obavy, že matinee koncert bude spíš takový odpolední dýchánek se naprosto rozplynuly. Byla to stoprocentní show se vším všudy a kapela do toho dala všechno. Naopak vystoupení Foals v Royal Albert Hall považuju za jeden z nejlepších koncertů mého života. Né nadarmo se o nich říká, že jsou skvělou kapelou naživo. Ale také to bylo epickou atmosférou Royal Albert Hall, skvělou akustikou a hlavně tím, co dělá dobrý koncert dobrým, a to je diváci. Diváci se skvělou náladou, kteří si chtějí užít každičkou chvíli tohoto vzácného dne.  A britští fanoušci jsou v tomto ohledu těmi nejlepšími.

MY S NĚJAKÝM NEZNÁMÝM MALÝM ŘEKEM

PŘEDKAPELA EFTERKLANG

FOALS

TU BÍLOU TAŠKU SI SESTRA KOUPILA

 BAD HABIT

SPANISH SAHARA
(není to moc vidět, ale lidi před náma sedí)

CITIZENS! BIG PINK A DRUMS NA SLOVENSKÉM GRAPE FESTIVALU!!!!!!!!

NESKUTEČNÉ SE STÁVÁ PRAVDOU. NEJLEPŠÍ LINE-UP, CO JSEM KDY V ŽIVOTĚ VIDĚLA. JEDNY Z MÝCH NEJOBLÍBENĚJŠÍCH KAPEL BUDOU HRÁT DRUHÝ VÍKEND V SRPNU KOUSEK ZA ČESKÝMI HRANICEMI. BIG PINK JSEM SI PŘÁLA VIDĚT UŽ DVA ROKY A O CITIZENS ANI NEMLUVĚ. DRUMS MÁM TAKY MOC RÁDA.
FESTIVAL SE KONÁ NA LETIŠTI V PIEŠŤANECH, LÍSTKY DO KONCE KVĚTNA STOJÍ 36 EUR (900KČ) NA OBA DNY.
VYPADÁ TO, ŽE TOHLE PRÁZDNINY BUDOU JEDNY Z NEJLEPŠÍCH V MÉM ŽIVOTĚ.

PS:PROČ MAJÍ SLOVÁCI LEPŠÍ FESTIVALY NEŽ MY? ASI SE TAM ODSTĚHUJU.

http://www.grapefestival.sk/sk/