Yoann
Lemoine byl ještě před dvěma roky známý pouze jako úspěšný režisér hudebních
videoklipů pro zpěvačky jako Lana Del Rey, Katy Perry nebo Rihanna. Poté, co mu
dal ale někdo do ruky benjo, rozhodl se, že už nebude stát jen za kamerou.
S
přezdívkou Woodkid si právě na své třicáté narozeniny nadělil vydání prvního
alba s příznačným názvem Golden Age. A zdá se, že Yoann je nejen ve zlatém
věku, ale má také zlaté ruce, nebo spíše mozek. Protože i jeho hudební kariéra
nabírá slibné obrátky. Woodkid přesně ví, co chce. Jde si za tím a taky toho
vždy dosáhne.
Golden
Age je velmi konceptuální album, zabalené do atmosféry "historického
románu". Z písní je neuvěřitelně
cítit atmosféra chladného středověku - kov, kámen, trubadúři. Mohutné údery
bubnů, vzletné smyčce a hymnické gradující žestě vytváří hudební podkres francouzskému
rytíři, který se snaží porazit všechny monstra a zachránit princeznu. Při
jejich poslechu se nám před očima mohou začít dít rozmanité příběhy. Samotné
texty ale vypráví o malém chlapci a jeho boji se zmateným životním obdobím mezi
dospíváním a dospělostí.
První
skladba Golden Age nás romanticky uvádí do celého příběhu. Začíná až možná
příliš naivně a klasicky, ale pak postupně přechází v dramatický útěk jménem
Run Boy Run se skvělými smyčci a ještě větší útěk v Great Escape, při jehož
skládání se asi Yoann na chvíli proměnil v Ennia Morriconeho. Následuje třetí
singl I Love You s chytlavým refrénem, doprovázen velmi podobnou skladbou Ghost
Lights. Pak lehké oddechnutí v podobě instrumentálky
Shadows jako příprava na zlověstnou Stabat Matter - plnou napětí, ještě umocněné
střídavě stoupající intenzitou smyčců.
Bohužel následující Conquest of Spaces klučina nevyhrává,
protože ho zradil popový refrén z Kouzelné školky. Jako trest na něj čeká velmi
depresivní Falling. Where I Live našeho protagonistu na chvíli zmateně hodí do
jiného slavného příběhu, odehrávající se v Montmartru, ale pak už rytíř zase
vítězí při epických fanfárách Iron. Píseň chladná rytmem, avšak emocionální
zpěvem. The Other Side nakonec jeho příběh uzavírá textem "Will end the story of soldier in the dark".
Na první
poslech se zdá, že Golden Age nemá chybu ... je tam vše - příběh, atmosféra, nekonvenčnost.
Avšak, když se do desky víc zaposloucháte, zjistíte, že mnoho skladeb je postaveno
na naprosto průměrné až téměř mainstreamové hlavní melodii. Album v podstatě táhnou
skvělé singly, videoklipy, vůbec celá vizualita kolem a hlavně atmosféra, které
je tam možná někdy až příliš. Golden Age by byl výborný soundtrack k nějakému
historickému filmu, ale jako hudební nahrávka už tak dobře nefunguje. Ano, proč neudělat album, které zpodobňuje
nějaký příběh? Ale vše má své hranice.
A je tu
ještě jeden takový "menší" problém ... Woodkid prostě není velký zpěvák
a na albu je to znát. Sám rozhodně disponuje velmi zajímavou barvou hlasu, se
kterým uloví určitě nejednu šlechtičnu, ale jeho hlasový rozsah je bohužel asi
stejně velký, jako je on sám. Skladby jsou velmi proměnlivé tempem a hlasitostí,
ale naprosto monotónní zpěvem. Je to škoda, protože je to jediná maličkost, jež
chybí jeho nejlepším kouskům k dokonalosti.
I přesto
mám z jeho debutu spíše pozitivní pocit. Woodkid bezpochyby rozčeřil vody hudebního
průmyslu a vytvořil něco hodně "jiného". Díky mu za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat