středa 27. března 2013

CITIZENS! BIG PINK A DRUMS NA SLOVENSKÉM GRAPE FESTIVALU!!!!!!!!

NESKUTEČNÉ SE STÁVÁ PRAVDOU. NEJLEPŠÍ LINE-UP, CO JSEM KDY V ŽIVOTĚ VIDĚLA. JEDNY Z MÝCH NEJOBLÍBENĚJŠÍCH KAPEL BUDOU HRÁT DRUHÝ VÍKEND V SRPNU KOUSEK ZA ČESKÝMI HRANICEMI. BIG PINK JSEM SI PŘÁLA VIDĚT UŽ DVA ROKY A O CITIZENS ANI NEMLUVĚ. DRUMS MÁM TAKY MOC RÁDA.
FESTIVAL SE KONÁ NA LETIŠTI V PIEŠŤANECH, LÍSTKY DO KONCE KVĚTNA STOJÍ 36 EUR (900KČ) NA OBA DNY.
VYPADÁ TO, ŽE TOHLE PRÁZDNINY BUDOU JEDNY Z NEJLEPŠÍCH V MÉM ŽIVOTĚ.

PS:PROČ MAJÍ SLOVÁCI LEPŠÍ FESTIVALY NEŽ MY? ASI SE TAM ODSTĚHUJU.










pondělí 25. března 2013

RECENZE: WOODKID - GOLDEN AGE


Yoann Lemoine byl ještě před dvěma roky známý pouze jako úspěšný režisér hudebních videoklipů pro zpěvačky jako Lana Del Rey, Katy Perry nebo Rihanna. Poté, co mu dal ale někdo do ruky benjo, rozhodl se, že už nebude stát jen za kamerou.
            S přezdívkou Woodkid si právě na své třicáté narozeniny nadělil vydání prvního alba s příznačným názvem Golden Age. A zdá se, že Yoann je nejen ve zlatém věku, ale má také zlaté ruce, nebo spíše mozek. Protože i jeho hudební kariéra nabírá slibné obrátky. Woodkid přesně ví, co chce. Jde si za tím a taky toho vždy dosáhne.
            Golden Age je velmi konceptuální album, zabalené do atmosféry "historického románu".  Z písní je neuvěřitelně cítit atmosféra chladného středověku - kov, kámen, trubadúři. Mohutné údery bubnů, vzletné smyčce a hymnické gradující žestě vytváří hudební podkres francouzskému rytíři, který se snaží porazit všechny monstra a zachránit princeznu. Při jejich poslechu se nám před očima mohou začít dít rozmanité příběhy. Samotné texty ale vypráví o malém chlapci a jeho boji se zmateným životním obdobím mezi dospíváním a dospělostí.
            První skladba Golden Age nás romanticky uvádí do celého příběhu. Začíná až možná příliš naivně a klasicky, ale pak postupně přechází v dramatický útěk jménem Run Boy Run se skvělými smyčci a ještě větší útěk v Great Escape, při jehož skládání se asi Yoann na chvíli proměnil v Ennia Morriconeho. Následuje třetí singl I Love You s chytlavým refrénem, doprovázen velmi podobnou skladbou Ghost Lights. Pak lehké oddechnutí  v podobě instrumentálky Shadows jako příprava na zlověstnou Stabat Matter - plnou napětí, ještě umocněné střídavě stoupající intenzitou smyčců.
Bohužel následující Conquest of Spaces klučina nevyhrává, protože ho zradil popový refrén z Kouzelné školky. Jako trest na něj čeká velmi depresivní Falling. Where I Live našeho protagonistu na chvíli zmateně hodí do jiného slavného příběhu, odehrávající se v Montmartru, ale pak už rytíř zase vítězí při epických fanfárách Iron. Píseň chladná rytmem, avšak emocionální zpěvem. The Other Side nakonec jeho příběh uzavírá textem "Will end the story of soldier in the dark".
            Na první poslech se zdá, že Golden Age nemá chybu ... je tam vše - příběh, atmosféra, nekonvenčnost. Avšak, když se do desky víc zaposloucháte, zjistíte, že mnoho skladeb je postaveno na naprosto průměrné až téměř mainstreamové hlavní melodii. Album v podstatě táhnou skvělé singly, videoklipy, vůbec celá vizualita kolem a hlavně atmosféra, které je tam možná někdy až příliš. Golden Age by byl výborný soundtrack k nějakému historickému filmu, ale jako hudební nahrávka už tak dobře nefunguje.  Ano, proč neudělat album, které zpodobňuje nějaký příběh? Ale vše má své hranice.
            A je tu ještě jeden takový "menší" problém ... Woodkid prostě není velký zpěvák a na albu je to znát. Sám rozhodně disponuje velmi zajímavou barvou hlasu, se kterým uloví určitě nejednu šlechtičnu, ale jeho hlasový rozsah je bohužel asi stejně velký, jako je on sám. Skladby jsou velmi proměnlivé tempem a hlasitostí, ale naprosto monotónní zpěvem. Je to škoda, protože je to jediná maličkost, jež chybí jeho nejlepším kouskům k dokonalosti.
            I přesto mám z jeho debutu spíše pozitivní pocit. Woodkid bezpochyby rozčeřil vody hudebního průmyslu a vytvořil něco hodně "jiného". Díky mu za to.






pátek 22. března 2013

Reportáž- Tom Odell v Rough Trade

Ano, přesně to, co jsem očekávala, se stalo skutečností. V Rough Trade vždy hrajou snad všichni britský hudebníci, kteří něco vydávají. A proto jsem očekávala i vystoupení nového blonďatého talentu Toma Odella. Stalo se tak na takové "beforeparty" Record Store Day. S Tomem Odelem ještě vystoupil rapující básník Ghostpoet a dubstepový DJ Benga, toho už jsem ale neviděla.

Rough Trade bylo tentokrát plné hudebních novinářů a jiných podovínů od muziky.
Popíjeli pivo, byla to spíš fakt taková párty než koncert.
První vystoupil Ghostpoet, kterého  moc neznám, ale jeho vystoupení mě příjemně překvapilo. Takový elektro-ambient-rap, hodně alternativní.
Pak jsme si šli s kamarádkou sednou a dát si hnusné britské pivo :D.
A najednou koukám, že od nás tři metry stojí Tom Odell,! :D
Perfektně oblečený, úzké kalhoty, pérka, béžový puristický kabát, spadlá čapka.
Překvapilo mě, že v obličeji vypadá docela o dost hůř, než na fotkách.
Bavil se tam s někým docela dlouho, tak jsem měla čas ho pozorovat. V ruce držel iPhone a iPod myslim a ještě nějaký cd.
Vypadalo to že jako druhý hrát nebude, na to jak tam postával a nepřipravoval se na vystoupení. Ale pak někam zmizel a za chvíli už seděl na podiuu za svým oblíbeným pianem.
Začal nějakou rychlejší písničkou z připravovaného alba, fakt dobrý!
Pak hned Can't Pretend, na kterou jsem se nejvíc těšila. Hold Me, Another Love, ještě nějaká pomalá a konec :).
Ale bylo to moc dobrý, naživo zpívá jak z cédéčka a při těch nejhlasitějších vysokých pasážích třeba u Can't Pretend mě skoro mrazilo.




STALKEŘI :D















PRVNÍ PÍSEŇ


čtvrtek 21. března 2013

Dan Croll - další nadějný mladý muž z Británie

Nedávno jsem objevila naprosto skvělé americké rádio The Current  z Minnesoty a s ním také Dana Crolla. Šikovného brejlouna, který je jen o pár týdnů mladší než já, ale už to pěkně rozjíždí.
Venku je už jeho první singl From Nowhere, který je prostě parádní.
Pokud máte rádi  indie-elektro-popové kapelky jako Citizens, Metronomy nebo Big Pink, určitě si zamilujete i Dana.



obal dělal Leif Podhajsky





FROM NOWHERE
(ještě můžete sehnat jiný jeho song Anorak London a Wanna Know, ale to je všechno, co zatím existuje)

středa 20. března 2013

JE Z VÁS NĚKDO NA TWITTERU?

Ahoj, nějak jsem teď přišla na chuť twitteru, přestože jsem tam už dlouho.
Takže napiště do komentářů svoje twitter jméno jestli tam jste a já vás budu následovat.
A doufám, že vy mě taky :).
Já jsem FunkyGirl90 https://twitter.com/Funkygirl90



sobota 16. března 2013

Big Pink v H&M - minireport

V Londýně , na Oxford Street se otvírá nové H&M a při té slávě si tam udělali takovou čtyřdenní párty. Nejen že prvních 500 návštěvníků dostalo 25 % slevu, ale ještě jim k radostným nákupům dýdžejovali třeba Florence And The Machine, New Young Pony Club nebo Big Pink. Já se přišla v sobotu podívat jen na Big Pink. Když jsem tam přišla, první, koho jsem uviděla byl malý Robbie Furze(zpěvák kapely, dále už jen Robík). Stál tam za mixážním pultem, popíjel pitíčko z krabičky a bavil se s nějakou holkou, ketrá mezitím pouštěla písničky z macbooku. Robík měl na sobě roztrhanou koženou bundu s nášivkama, džíny a botasky. Vypadal tak, jak vypadá, jen možná takhle v realitě vypadá trošičku hůř a víc jako normální člověk :D. Tak jsem se na něj chviličku dívala a pak jsem odešla do dalších pater jakože nakupovat a poslouchala, co tam pouští. Samozřejmě to byly všechno dobrý songy jako Smiths, nebo remix Cheap and Chearfull od Kills. Když jsem přišla zase dolů, už tam stál Robík uplně sám a pouštěl své písničky z toho laptopu. Kýval hlavou do rytmu, popíjel, ale většinou se díval do počítače a něco tam kutil. Bylo by blbý si před něj prostě stoupnout a dívat se jak mixuje. Tak jsem spíš dělala, že si prohlížim nějaké obečení a škvírou jsem se na něj chvílema koukala. Po půl hodině jsem se rozhodla HM opustit a vydat se směr domov. Jo bylo to hezké zpříjemnění soboty :).



JEDINÁ FOTKA, KTERÁ SE MI POVEDLA UDĚLAT:








pondělí 11. března 2013

Foals - Late Night video

Foals vypustili další videoklip.
(Providence jsem ještě zatím nezjistila, jestli je oficiální, ale pracuje se na tom.)
Vybrali jako vždy jeden z nejlepších songů alba, a to je balada Late Night.
Miluju ten zen zěv skoro do ticha a to kytarové sólo na konci.
A klip? Paráda, hodně naturalistický, ale to neva. Výborná kamera, záběry, herci, příběh, dokonce i náš malý Řek si trochu zahrál.  Nebo spíš jeho krev.
Režisér klipu je poloíránec Nabil Elderkir, který už vytvořil videa třeba pro umělce jako Kanye West, Frank Ocean, Nas, Bon Iver, The Black Eyed Peas, K'naan, Seal nebo John Legend.





LATE NIGHT


sobota 2. března 2013

Foals - Providence videoklip

Foals mají nové video, naprosto nečekané a stylem odlišné, co kdy udělali.
Je to sranda, ale rychle se to vyčerpá. Skoro stejné video mají Citizens ke klipu True Romance. Asi je to teď nějak v kurzu použít staré oldschool lunatic videoklipy na nové video.
No zasmějeme se ale k Foals se to prostě nehodí a k téhle jejich písni taky ne.
Ale Providence jako třetí singl vybrali skvěle! Teď už chybí jen klip k Prelude.


CITIZENS!


Tak si říká nová kapela z Londýna, která si postupně získává čím dál víc fanoušků, a proto si jistě zaslouží i nějakou zmínku i tady na Wornu.
Jejich radostný indie-pop prostě nemůže nehchat nikoho chladným. Trefili se přesně do té dokonalé harnice -  jsou zábavní, dá se na ně tancovat a přitom  vás zaujmou svými celkem neotřelými rify a kombinacemi. Jejich singl True Romance jsem objevila na francouzkém rádiu Super 8, které mimochodem velmi doporučuji. A už to jelo. Název jejich debutového alba Here We Are přesně odpovídá tomu, jak vás jeho nečekaná kvalita a sebevědomí posadí na židli.
A teď si poďme říct něco o jejich zatím krátké historii ...

Kluci z Citizens se potkali na jedné párty, kde se prali o to, kdo bude vybírat hudbu a tak se vlastně seznámili. Jméno si vybrali podlea nadpisu Batman komiksu v novinách.
Brzy se pak upsali francouzkému nezávislému labelu Kitsuné, pod nímž jsou mimochodem také třeba Two Door Cinema Club nebo Delphic. A jako producent se jich ujal Alex Kapranos z Franz Ferdinand, kterého velmi zaujali jejich dema.
Debutové album vydali na jaře 2012 a časpois Les Inrocks jejich singl True Romance označil za jeden z nejlepších songů roku 2012.
Styl Citizens bývá popisován jako mix Hot Chip a Franz Ferdinand, ale mezi své vzory uvádějí třeba Davida Bowieho, Jacksona, Kanye Westa nebo Flaming Lips.
Pokud si přečtete tenhle článek, poslechnete si je, zamilujete si je a chtěli byste je vidět live, tak musíte jet bohužel až do Ameriky, kde budou mít svou tour.
Ale chtělo by to rychle, než budou příliš drazí. Protože tahle kapela bude jednou velká, to si piště.







TRUE ROMANCE







LET'S GO ALL THE WAY






REPTILE